Hlavní obsah

RECENZE: Nový Predátor spíše baví, než děsí

Právo, Jindřich Göth

Trvalo osm let, než se jedno z nejslavnějších filmových monster všech dob, vesmírný lovec lidí zvaný Predátor, dočkalo dalšího filmu. Po spíše rozpačitě přijatých Predátorech maďarského režiséra Nimróda Antala je tu Predátor: Evoluce z pera uznávaného scenáristy a režiséra Shanea Blacka. A výsledek je opět rozpačitý.

Foto: CinemArt

Slavný zabiják z vesmíru i tentokrát loví lidi jen tak, po potěchu smyslů.

Článek

Na místě je drobné upozornění. Chystáte-li se na hororovou krvavou řežbu, z níž vám bude úzko, raději si návštěvu kina rozmyslete. Shane Black, jehož nejpamátnějšími zápisy do dějin kinematografie jsou scénáře k poctivým devadesátkovým akčním podívaným Smrtonosná zbraň či Poslední skaut, které dokázal vyšperkovat svým silně nekorektním smyslem pro humor, dodal film, který tak trochu neví, čím by vlastně chtěl být.

Na jedné straně je to jasné navázání na první dva Predátory, přičemž klasická „jednička“ z roku 1988 s Arnoldem Schwarzeneggerem samozřejmě překonaná nebyla, na straně druhé je to typicky „blackovská“ podívaná plná vyšinutých postav, trousících přisprostlé hlášky.

Black jako kdyby se už při psaní scénáře, s nímž mu pomáhal Fred Dekker, choval jako poněkud přestárlý puberťák. Film překypuje množstvím samoúčelných motivů, které nemají vyšší ambice než vyloudit za každou cenu smích, přičemž ale postrádají jakoukoli vnitřní logiku. Proč je například jedna postava stižena Tourettovým syndromem, který ji ve vypjatých momentech nutí vykřikovat vulgarismy, když i v „běžném“ provozu mluví jako kanál?

Ne že by se občas Blackovi nepodařilo trefit se do černého, některé momenty jsou skutečně zábavné, ale nakolik je to v souladu s „predátorským“ kánonem, si musí každý divák odpovědět sám. V prvním filmu byla takto pubertálně se vyjadřující postava jedna – hrál ji shodou okolností Shane Black – a fungovala jako znamenité koření. Něco jiného je ale vystavět na podobně se projevujících figurách takřka celý film.

Není divu, že mezi těmi rádoby cool hláškami Black zapomněl na logicky vystavěný příběh a zcela rezignoval na jakékoliv napětí. Tu pravou predátorskou atmosféru připomíná vlastně jen slavný hudební motiv Alana Silvestriho.

Proč tedy nakonec smířlivých šedesát procent? Inu, přes všechny výtky to zkrátka není nuda. I díky celkem rozumné stopáži film uhání do cíle jako vítr, čili vám všechny logické lapsy a dějové díry začnou docházet až po skončení. Jako nezávazná akční blbinka tedy Predátor: Evoluce funguje bez zásadnějších výtek.

Ale to finále, které má na čele napsáno „Podívejte se, jak vás krásně lákáme na další díl“ tak, že by to i negramotný přečetl, si Black a spol. opravdu mohli odpustit.

Predátor: Evoluce
USA, 2018, 108 minut. Režie: Shane Black, hrají: Boyd Holbrook, Trevante Rhodes, Jacob Tremblay, Olivia Munn, Thomas Jane, Alfie Allen, Jake Busey a další

Hodnocení: 60%

Související témata:

Výběr článků

Načítám