RECENZE: Nové verzi Tří mušketýrů vévodí Vincent Cassel jako Athos

Ohlášeným záměrem režiséra Martina Bourboulona bylo zachovat co největší věrnost předloze, což ve výsledku platí jen do určité míry. Zápletka prvního dílu románu je dostatečně známá, připomeňme ji tedy jen velmi stručně.

Do Paříže přijíždí mladý Gaskoněc D’Artagnan. Stane se kadetem mušketýrské gardy, přidá se k Athosovi, Porthosovi a Aramisovi, a nakonec se, poté, co společně zachrání královnu před skandálem s anglickým vévodou Buckinghamem, stanou ze tří mušketýrů čtyři.

Hlavní zápletku tvůrci rozšířili o příběh Athose, který má být nespravedlivě popraven a jenž se tak, ve vynikajícím podání Vincenta Cassela, stal tím, kdo celému filmu vévodí. Ani D’Artagnan, kterého hraje Francois Civil, však nepřijde zkrátka a budiž řečeno, že svého hrdinu obdařil roztomilou drzostí a humorem, takže je správně ze všech čtyř nejzábavnější.

Také další herecké obsazení je špičkové. Aramise ztvárnil jeden z nejpopulárnějších francouzských herců Romain Duris, Porthose Pio Marmai, krásná Eva Greenová obdařila Milady divokým výrazem femme fatale, skvělý je i královský pár v podání Louise Garrela a Vicky Kriepsové.

Už jen honoráře této mimořádné herecké společnosti musely spolknout nemalou část rozpočtu, další ukously pronájmy francouzských zámků včetně nádvoří Louvru.

Kdo však má v paměti eleganci a skvělé mušketýrské kabátce a klobouky z Lesterovy verze z roku 1973 s Michaelem Yorkem a Raquel Welchovou nebo z dvojdílné z roku 1961 s Gérardem Barrayem, může na obojí tentokrát zapomenout.

Bourboulon s architektem Stéphanem Taillassonem a návrhářem kostýmů Thierrym Delettrem natočili určitě nejšpinavější verzi Dumasova románu, a vlastně tak nejspíš formálně opravdu nejvíc vystihli sedmnácté století, kdy se děj odehrává.

Už D’Artagnanův příjezd a první potyčka se odehrávají v dešti, bahně a za slabého svitu pouličních ohňů. Mladý hrdina si pak neumyje zablácený obličej skoro po celý film a ostatní na tom nejsou o mnoho lépe. Například Athosovy dlouhé, šedé a zcuchané vlasy zkrátí až katovy nůžky. Jedině na dvoře Ludvíka XIII. vládne elegance Anny Rakouské, a paní Bonacieuxová (Lyna Khoudri) se sousedkami perou ložní prádlo.

Jakkoli to působí nečekaně, není toto podání mušketýrské doby vůbec špatné. Tvůrci film točili i v dalších ohledech jinak než jejich předchůdci. Uvědomovali si, že dnešní publikum je jiné než to v šedesátých nebo sedmdesátých letech. Ve filmu je méně patosu, víc než na vyjádření emocí, soudržnosti, přátelství a cti se sází na akci. Souboje jsou drsné, meče zajíždějí do nepřátelských těl s očividnou lehkostí. Množství bitek ovšem ubralo například na obvyklém rozpracování cesty do Anglie pro královský náhrdelník, tentokrát ani nejedou všichni.

Nelze tedy s jistotou tvrdit, že Tři mušketýři: D’Artagnan jsou nejblíž románu, určitě se však nejvíc podobají středověku. Možná to pan Dumas právě takhle myslel.