RECENZE: Nová Angelika nesahá staré ani po kotníky

To je ale skoro to jediné, co lze filmu, který ve čtvrtek vstoupil do kin, přiznat k dobru. Jinak se nad ním vznáší především veliký otazník: proč?! Kdo má Angeliku dodnes rád, pro toho je Michele Mercierová pořád nejkrásnější, Robert Hossein jako hrabě de Peyrac nejšarmantnější a celá série snadno dostupná na všech nosičích. A pravděpodobnost, že by se nová generace zamilovala do této verze, se limitně blíží nule.

Příběh o mladičké dívce, kterou proti její vůli provdali za znetvořeného staršího hraběte, s nímž se ještě ani na svatbě nesměla setkat, rozhodla se ho nenávidět, aby se pak do něj osudově zamilovala, je sice stejný, ale vše ostatní o několik tříd slabší.

Francouzský scenárista a režisér tuniského původu Ariel Zeitoun obsadil do titulní role modelku Noru Arnezederovou, která je hezká současnými měřítky krásy (z plakátů ostatně pokukuje velmi rozverně), spíše než hraběnku z časů rytířských soubojů a lesku královského dvora připomíná přidrzlou holku, a hlavně vůbec neumí hrát. Gérard Lanvin jako hrabě de Peyrac je sice herec, ale tvář má zjizvenou tak, že to téměř není poznat. Jejich milostné scény se navzdory větší otevřenosti někdejšímu erotickému sálání ani nepřibližují.

Mathieu Kassowitz jako Nicolas má moderně krátký sestřih a trapně drsný výraz a při pohledu na Simona Abkariana, který nahradil Jeana Rocheforta v roli advokáta Desgréze, člověk jen bezděky se smutkem odvrací tvář.

Co je ale mnohem horší než obsazení, jsou jalové dialogy, jejichž bezobsažnost dabing ještě umocnil, takže působí chvílemi až parodicky: „Váš syn vyrostl v muže,“ praví jedna postava. Druhá kontruje: „Vaše dcera zase v ženu.“

Kostýmy jsou sice hezké, ale nikoliv úchvatné, líbivost a romantiku nahradily exteriéry mnohem temnější, a i když Křivoklát je zajisté pěkný hrad, filmaři z něj tentokrát vyrazili mnohem méně než všichni předešlí.

Dalo by se namítnout, že divák nemusí nutně srovnávat, může se nechat nést příběhem novým a hodnotit ho dnešními měřítky. Jenže ani tak Angelika neobstojí, navíc se tvůrci té druhé přihlásili k první natolik otevřeně, že dokonce použili původní ústřední hudební motiv, čímž zkázu svého snažení sami dokonali.