RECENZE: Nickelback jsou moc velcí rutinéři

S tímto přístupem vydrželi být respektovaní už dvě alba a zdá se, že to vydrží i s novinkou No Fixed Address. Chad Kroeger a jeho tři spoluhráči na ni napsali, vyprodukovali a nahráli i písničky, které by s ohledem na kvalitní zvuk a jistou dávku pompéznosti mohly být rockovými hymnami. Na novince jich sice není mnoho, ale tu schopnost kapele sotva kdo upře.

Hned úvodní Million Miles An Hour takovou vlastnost má. Je to klasický albový otvírák se silnou melodií, obrovskou energií a pořádným rockovým základem. Následující Edge Of A Revolution zní podobně, jen je méně svižná a připomíná rukopis, který Nickelback v minulosti již několikrát využili, tedy začátek s doprovodem minima nástrojů a pak rozezpívaný refrén.

Třetí skladba na desce má vyloženě hitové ambice. What Are You Waiting For? je učebnicový příklad přesvědčivé stadiónovky, na albu v tomto ohledu největší trumf. Mít na něm hned tři jasné hity je navíc věc nevídaná, a tak by se klidně dalo napsat, že Nickelback normu více než splnili.

O to větší je škoda, že na uvedené písničky nenavázali. Následující kompozice sice mají atributy zručně napsaných a zaranžovaných (na to jsou Nickelback dost velcí rutinéři), postrádají ale melodickou invenci. Výjimkou je Get ’Em Up, ve které se mimoděk objevuje lehkost v prezentaci a naléhavý refrén.

Miss You je poněkud infantilní balada, která náladou marně zkouší vyvolat atmosféru popových osmdesátých let, Got Me Runnin’ Round je poničena tuctovým rapem chlapíka, který si říká Flo Rida, a závěrečná Sister Sin je jen směskou nápadů složených do kompozice, která je na albu zřejmě do počtu.

Přesto jsou Nickelback nadále důležitými představiteli současného stadiónového roku a jejich nová deska tomu odpovídá. Alespoň v několika skladbách.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: