RECENZE: Nespolehlivé trajektorie lidských údělů

Hlavní roli vedle pětice protagonistů hrají, jak už naznačuje knižní titul, auta. Neslouží přitom jen jako takříkajíc přibližovadla, ale i coby demonstrace moci, zejména patriarchální, hračka pro vybouření nezralých jedinců nebo místo, kde probíhají ty nejintimnější mezilidské rozhovory.

Na co však často, možná cíleně, zapomínáme, je fakt, že jsou zároveň smrtonosnými prostředky.

Letošní spisovatelčin román právě tragickou dálniční havárií dává do chodu nepředvídatelnou dějovou mozaiku, do níž se promítají všednější i zvláštnější situace, které všichni známe. Ať už jde o střet rodičů s marnotratnými potomky, mimomanželskou aféru, jíž nemůže ani jeden z nevěrníků odolat, nebo občas až zoufalou touhu neskončit sám.

Kateřina Dubská nakukuje do všemožných síní života, které nepřestávají bavit. Ačkoli záclonu soukromých záležitostí poodhrnuje v dostatečné míře, schovává si sama pro sebe pár nevyřčených tajemství, čímž čtenáře patřičně udržuje ve střehu.

Již šestý beletristický počin úspěšné nakladatelky poskytuje pozoruhodnou, byť v posledních letech nejen na literární, ale i filmové scéně nadužívanou kompozici, totiž zdánlivě nesouvisející oddělené části se vzájemně se neznajícími postavami, které v jeden moment natrefí na nečekaný průsečík, jenž zásadně ovlivní příští dění.

Poněkud přebytečná je pak kapitola, která nabízí jakési mravokárné rozuzlení v paralelním vesmíru. Lehce působí coby zadostiučinění pro ty, kteří by se snad se smutným uzavřením některých z předešlých příběhů nedokázali smířit.

Třicátý kilometr je přesto osvěžujícím ponorem do těch nejtmavších zákoutí duší, jichž je autorka výtečnou pozorovatelkou i interpretkou. Současně je pro Kateřinu Dubskou potvrzením, že si v bezbřehých vodách románů těžících z paradoxů každodennosti našla své místo.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Třicátý kilometr: Román o osudových křižovatkách a životě bez navigace - Kateřina Dubská