Článek
Autor do určité míry využívá rázovitost Jablunkovska a Třinecka, světa dělníků z werku (železárny) i podnapilých vesnických strejců. Dojde na lidové tradice regionu s česko-polsko-německou minulostí. Současně ale vidí kraj kriticky, nejde o žádnou soudružskou oslavu prostého člověka – jistá únava z folklóru a věčně nalitých spoluobčanů je na autorovi, který je sám třineckým rodákem, docela znát.
Své krimi příběhy píše poměrně stručně, rychle načrtne postavy a nadhodí zápletku. Dokáže budovat napětí a konstruovat relativně uvěřitelné zločiny, které kriminalista Roman Saran vždy úspěšně vyřeší. Soustředí se ovšem čistě na dobrodružný děj a občasné sexuální úlety, nic hlubšího by čtenář neměl čekat.
Hlavní postavu líčí zvláštně, až nesympaticky. Na začátku se dozvídáme, že nemá komplexy z malé výšky, ale v druhé části se najednou píše, že má. Je to agresivní rváč, občas vulgárně nadává a celkově se chová dost bláznivě. Vzhledem k tomu, že má jít o realistický román ze současnosti, vyvolává to jisté pochybnosti, jak by se takový člověk mohl udržet v pozici vyšetřovatele kriminální policie.
Film Dubček se mění na seriál, Brežněva má hrát Depardieu
Úsměvné je i to, jak jej fyzicky pořád někdo napadá, dokonce i ženy. Vyšetřovatel je totiž v reálném světě spíše člověk, který sedí hlavně u počítače nebo vyslýchá svědky a dává dohromady řetězec důkazů. S násilím se setkávají spíše uniformovaní policisté na ulici nebo „zásahovky“.
Patrná je autorova snaha o hollywoodizaci literatury. Vyšetřovatel Roman má být jakýsi třinecký Mel Gibson ze Smrtonosné zbraně – estetika amerických filmů a seriálů se nakonec projevuje i v občasné zkratkovitosti prózy, zejména u sexuálních scén. Sotva se postavy potkají, končívají v posteli a ne vždy chápeme, proč se tak děje. Psychologické vykreslení hrdinových milenek bývá děravé – jako ve správném akčním blockbusteru.
Text se čte rychle a snadno. Právě nekomplikovanost může být výhodou a zároveň slabinou trilogie Trujkunt. Náročnějšího čtenáře může ke konci trochu nudit suchý jazyk vypravěče. Próza je napsána slušně, ale brilantním stylem se nevyznačuje. Někdy až zaráží bizarnost obratů jako „masíroval její pětky jako dýdžej gramofonové desky na mixážním pultu“.
Autor má svého akčního hrdinu z Třince velmi rád a fandí mu. Když konstatuje, že „souložil dobré dvě hodiny“, nezbývá než svéráznému kriminalistovi poblahopřát. Pojem Smrtonosná zbraň dostává v jeho případě hned několik významů.
Celkové hodnocení: 70 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: