RECENZE: Nejzajímavější postavou seriálu Božena je Josef Němec

Scenáristky Hana Wlodarczyková a Martina Komárková a režisérka Lenka Wimmerová představily Boženu Němcovou přece jen o něco jinak, než jak byla prezentována dosud. Jenže „jinak“ bohužel neznamená, že by byl jejich pohled na ikonu české literatury přínosný.

Série sleduje život Barbory Panklové od roku 1837, kdy byla jako sedmnáctiletá rodiči provdána „z rozumu“ za Josefa Němce. O patnáct let starší úředník pod penzí a vlastenec neuposlechl varování svého přítele a svéhlavou dívku, která „radši čte, než peče“, si vzal v naději, že si ji vychová. Naděje se však ukázala planou.

Barbora zůstala po celý život svobodomyslnou ženou, která však v dobovými konvencemi svázané, ryze patriarchální společnosti neměla šanci své touhy a názory prosadit. Koneckonců jakkoli ji v tehdejších pražských vlasteneckých literárních kruzích obdivovali a milovali, její názory na postavení ženy ve společnosti i tam překvapovaly.

Nemluvě o její svobodomyslnosti soukromé, která ji přivedla do mnoha ložnic, a naopak trvale odváděla od sebemenší práce v domácnosti, což bylo považováno vedle rození dětí (tomu jedinému čtyřikrát dostála) za nejzákladnější ženskou povinnost.

Vše, co série o Boženě Němcové sdělila, však je pohříchu jen ilustrací již dobře známého. Ona „jiná prezentace“ spočívá zejména v sexuálních scénách, jimiž režisérka nešetří. Je přece všeobecně známo, že Němcová měla milostný poměr s obrozeneckým básníkem Václavem Bolemírem Nebeským i dalšími muži. Jen zatím nikdy nebylo v obraze věnováno tolik prostoru jejich milování. To však lze těžko označit za přínos stejně jako vsuvky současné mluvy do tehdejší, třeba výkřik „ty vlezeš každýmu do p***le“.

Neslaně nemastně je vyjádřena motivace jejího příklonu k vlastenectví, tedy toho, co z ní udělalo národní spisovatelku. Ostatně české vlastenecké společnosti, jejíž se Němcová stala součástí, je obecně věnováno z rozsáhlého prostoru čtyř dílů takové minimum, až to (například v opakovaném setkání spisovatelky s Karlem Havlíčkem Borovským, kdy ho jen obdivně osloví Havlíčku!, obejme a nic) připomene průlet historickými osobnostmi ve filmu Jára Cimrman ležící, spící. Zde ovšem bez humoru.

Nanicovatě je vyjádřena i potřeba Němcové psát. Dlouhý záběr na to, jak nadepisuje Babičku, hlubším vyjádřením této touhy zajisté není. A slova jako „nechci rodit, chci na ples“ také ne. Až na konci, když už nemocná píše i s bolestmi, si člověk uvědomí, co to pro ni znamenalo.

Scény, v nichž jí Josef vyčítá, že není ochotna přispět jakoukoli prací včetně té spisovatelské do rodinného rozpočtu, jsou nakonec silnější než ty, které vyjadřují její duši. Tak, jak je vše podáno, by mu člověk paradoxně dal skoro za pravdu.

Postava Josefa Němce, o němž se traduje pouze to, že byl tyran a násilník a Němcová s ním byla nešťastná, je ostatně jediným přínosem celé série. Zdůrazňuje, že to byl on, kdo naučil manželku číst česky, on ji do pražské umělecké společnosti uvedl a nikdy neslevil ze svých vlasteneckých postojů.

Nebyl o nic spokojenější než ona. Naopak je i díky výbornému výkonu jeho představitele Jana Hájka zjevné, že se velmi snažil manželství jakž takž vybalancovat. Miloval ji i nesnášel, ale podporovat ji v jejích touhách místo péče o děti a domácnost (i v dobách nouze měla Němcová služku) si číst, hrát na piano, chodit do společnosti, rozhazovat peníze a psát, to průměrný, čestný, ale konvencemi omezený muž prostě nemohl.

Fakt, že ji dokázal fyzicky a psychicky týrat, je sice z dnešního pohledu plně odsouzeníhodný, do tehdejšího života však zapadá a zejména ze čtvrtého dílu je zřejmé, že Josef tak činil z čirého zoufalství.

S postavou Boženy Němcové si velmi dobře poradily obě herečky. Anna Kameníková, která si získala srdce mnoha diváků, ji ukázala jako mladou ženu, sice velmi inteligentní a talentovanou, ale ještě po čtyřech dětech také romanticky naivní.

Anna Geislerová zase vyjádřila přesvědčivě předčasně stárnoucí, bouřlivým, a přece nespokojeným životem uvláčenou nemocnou paní. Ale více než o ní je celá série nakonec o jejím muži. To by vůbec nevadilo, jen by se dílo nesmělo jmenovat Božena a hlavní pozornost tvůrců by musela být zaměřena jinak a jinam.

Hodnocení: 55 %