RECENZE: Nejistá žaloba krutosti britského školství

Už od prvních odstavců nelze nepostřehnout jisté zrcadlení údajů z autorova medailonku na předsádce a líčeného příběhu vypravěče, desetiletého Maxe Denyera, jehož věk a časové zasazení děje odpovídá faktům o spisovateli. O přiznanou autobiografii nicméně nejde, alespoň o ní neexistují veřejné zmínky.

Protagonista vyrůstá u babičky a dědečka na venkově, jelikož jeho kariérističtí rodiče cestují kvůli pracovním povinnostem různě po světě a dospěli k názoru, že bezbřehé kočování není pro náležitý mravní vývoj prepubertálního kluka vhodné.

Ocitáme se v Anglii v polovině osmdesátých let, kdy se za správné považovalo poslat dítě na internátní školu s přísným režimem, která z něj vyrobí sériového gentlemana. A tak na ni putuje i Max, aniž by si jeho rodina důkladně prověřila, do jak zlovolných spárů syna vysílá.

Brutální a nikým nezpochybňovaný systém se chlapce sice zmocní pouze na pár let, přesto ho poznamená po zbytek života. Nestane se přímou obětí selhávajících učitelů, jen pasivním pozorovatelem odsouzeníhodných činů, což může být v některých případech snad i horší pozice.

Kniha žaluje dlouhodobě zakořeněné struktury, které se prizmatem dnešní doby zdají takřka nepochopitelné. Britský parlament zakázal tělesné tresty na státních i soukromých školách, které částečně financoval stát, v roce 1986. Na ryze soukromých školách se tento zákon uplatnil až roku 1998 v Anglii a Walesu, v roce 2000 ve Skotsku a o tři roky později také v Severním Irsku. Opravdu, až v jedenadvacátém století.

Na českém území, respektive v habsburské monarchii, se přitom zrušení fyzických trestů uzákonilo o století dříve, i když o jeho dodržování můžeme polemizovat. Třeba když si vybavíme pověstnou rákosku Igora Hnízda v Obecné škole.

Neviditelněji, a o to hrozivěji v Anglických obludách bublá sexuální zneužívání, tolik propírané právě v současnosti, kdy od příslušných událostí uplynuly celé dekády. Scudamore o něm nepojednává autenticky, výslovně, nýbrž zprostředkovaně, skrze rozhovory už dospělého Maxe s bývalými spolužáky. Tím mu zásadně ubírá na síle a účinku.

Z literátova občas naléhavého rukopisu je cítit ambice předložit majestátní a krajně znepokojivý text. Čtenáře však postupně zahltí množstvím vedlejších postav s bezdůvodnými odbočkami od hlavní zápletky, které ani neuzavře, a když konečně přikročí k podstatnému dění, rozebere ho v poněkud klišovité zkratce. Na ploše více než tří set stran se nabízí zlaté pravidlo: škrtat a zase škrtat.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Anglické obludy - James Scudamore (2023, pevná)