Článek
Ona to vlastně ani moc komedie není, spíš hodně drsná hra o světě, kde místo práva vládne korupce a řízení státu se už Knížeti dávno vymklo z rukou. I proto ho alibisticky svěří do rukou svému zástupci Angelovi.
Je to boschovský obraz cynického světa ovládaného chtíčem, pragmaticky uvažujícími šejdíři a prostitutkami, kde se licituje s hlavami i klíny, světa v Shakespearově roce 1603 i toho dnešního. Klatova inscenace o tom vypovídá velmi výmluvně.
Odehrává se na černém pódiu se sklápěcími pranýři, nad nímž se výmluvně houpá dvojice oprátek jako kruhy v tělocvičně. Ostatně i tady jde o měření sil. Těch mocenských víc než fyzických. V duchu Klatovy poetiky je inscenace koláží četných odkazů na popkulturu, filmy, porno atd., kde Shakespearův text je jen jednou ze složek, navíc doplněn improvizovanými vstupy herců. Nejde tu totiž jen o to, co se řekne, ale také, co se neřekne, a hlavně, co se udělá. Řeč těla a emocí je tu kontrapunktem řeči slov a množství fyzických akcí dotvořených herci v choreografii Maćka Prusaka vypovídá o postavách a jejich motivacích i bez textu velmi výmluvně.
Svou drsností a permanentním výsměchem není inscenace soustem pro každého a diváky zřejmě tvrdě rozdělí. Ale ti, kteří na Klatův jazyk přistoupí, přinutí k nikoli příjemnému, ale užitečnému zamyšlení. A zcela určitě ocení výkony herců, především vynikajícího Jana Vlasáka v roli Knížete, Terezy Dočkalové jako Isabely, Jana Teplého coby Angela či Tomáše Dianišky jako transvestitní Mistress Overdone.
Klasovou inscenací se na české jeviště dostává současné evropské, aktivně atakující činoherní divadlo. A to je zapotřebí. Jak ukázala premiéra, zejména diváci mladší generace si s ním bez problému rozumějí.
| William Shakespeare: Něco za něco |
|---|
| Úprava, režie a výběr hudba Jan Klata, překlad Martin Hilský, výprava a light design Justyna Łagowska, choreografie Maćko Prusak. Premiéra 29. ledna v Divadle pod Palmovkou, Praha |