RECENZE: Nebe pokročilo v detailech, útok teprve chystá

Není na něm ale píseň, která by přinesla zásadní průlom k nejvyšším pozicím českého mainstreamu.

Kdyby se Nebe nepohybovalo v hudební oblasti, v níž se odezva posluchačů počítá dvojnásob, bylo by na místě mu k nové desce pogratulovat. Má v sobě totiž zajímavé aranže skladeb, disponuje dobrým zvukem a je patrné, že se nebojí pracovat s pocitem i dynamikou. V tomto ohledu je série jedenácti skladeb barevná.

Autorský tandem Petr Harazin a Štěpán Petrů má svůj styl. Ve srovnání s minulými alby kapely je v něm více košatosti a výrazové přemýšlivosti.

K nejpůsobivějším momentům v tomto ohledu patří proměnná, až drásavá Stopy pryč, spontánní Půjdem, stadiónová Ruce v otěžích nebo vygradovaná Proti proudu.

V textech Nebe pokračuje v poetice, jež charakterizovala první dvě alba. Je v ní hra se slovy, kdy jejich krása občas pokryje na první pohled jasný smysl okamžiku. Takový přístup je ale cenný, zvláště spojí-li se ve výsledku texty jednotlivých písniček v nosný motiv alba.

Nebe tedy zapracovalo na detailech. Přestože ale v éteru již zafungovaly Pláštěnky, mohlo by se to podařit i Bezvědomí, povšechně to vypadá, že větší hity teprve musí složit.