RECENZE: Náboženští fanatici a progresivisté si nemají co vyčítat

Tuvia Tenenbom se sám narodil v ortodoxní komunitě v Izraeli. Hledal však něco víc. Do Ameriky přišel s tím, že v zemi svobodných si konečně může a říkat a dělat, co chce. Postupně pochopil, že si cosi namlouval.

Vzpomíná, že když poprvé přijel do New Yorku, mohl si číst v novinách konzervativní i liberální komentáře. Nejdřív z mainstreamových novin zmizeli konzervativci, pak postupně i liberálové. Oboje nahradili „puritánští extremisté“, podotýká smutně. Pomalu se zrodilo nové náboženství, mezi jehož znaky uvádí sexuální puritánství, genderovou citlivost, veganství a cancel culture.

Nyní se tedy autor vydal hledat „něco víc“ opačným směrem, domů, do ortodoxní jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. Tenenbom si v každé kapitole vybere nějaký problém. Například proč ortodoxní tvrdí, že se muž nesmí dívat na ženu? Proč nesmí poslouchat její zpěv? Proč chodí oblečení jako ve středověké Evropě, v kaftanu a s huňatým štrajmlem na hlavě, i když je pětatřicet stupňů?

Navštěvuje různé rabíny a mudrce, od nichž žádá vysvětlení. Často odpovídají, že to žádá talmud (soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona, etiky, pozn. red.). Když však trvá na uvedení konkrétního citátu, nedaří se jej obvykle najít. Nakonec zjistí, že talmud obsahuje mnoho názorů a často protichůdných.

Ve svatých textech Tenenbom nachází i popisy, jak si mladí za starých časů užívali zábavu a na vinicích divoké večírky oslavující sexualitu. Proč je současný ortodoxní svět tak strnulý, zahořklý a prudérní? Autor vede dialogy se stovkami lidí, s prosťáčky i rabíny, chudáky i boháči. Obratnými otázkami je často dostává do úzkých a odhaluje spoustu pokrytectví a pánbíčkářství.

Když prochází různými chrámy a školami, slýchá tvrzení, že správní židé jsou jen oni. Ti druzí z vedlejší školy nejsou praví židé, jsou to někdy dokonce zločinci či podvodníci. V ortodoxní čtvrti se setkává s muzikantem, který mu vysvětlí, že píseň, na které vyrostl a kterou si vždy spojoval s jidiš, se žalmy, s židovstvím, je romská. Židé totiž nasáli řadu kultur, ukrajinskou, polskou, maďarskou, německou. Tvrdit dnes o něčem, že je to původní, bývá značně diskutabilní.

Ve světě nejortodoxnějších, kterým běžní Izraelci vůbec nefandí, autor dochází k hořkému poznání, že se od newyorských progresivistů vlastně moc neliší. Mají svá náboženství, řadu podivných pravidel a tvrzení bez důkazů. Přesto jsou to velmi milí, pohostinní lidé.

Poselství knížky je neodmítat dialog, odmítat fanatismus. A i když to může být hodně těžké, zachovat si při tom i humor.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Po čem rabíni touží - Tuvia Tenenbom