Článek
Ačkoli drtivá většina tvůrců nemá zájem vysvětlovat pohnutky, které je vedly k vytvoření díla, nebo dokonce vysvětlovat detaily, v tomto případě sáhl Hron k poněkud netradiční formě sdělení. Na konci publikace je vždy na několika řádcích vysvětleno, jak konkrétní povídka vznikla, případně jaký popud ho vedl k tomu, aby ji takto pojal.
Takže se třeba dozvíme, že název knihy Shoříme na vlnách vznikl tak, že si ho autor „vypůjčil“ z repertoáru dávno prachem zapadané pražské kapely Plastic Café. Abychom ho však neobviňovali z bohapusté krádeže, je třeba říct, že v ní autor hrál na elektrickou kytaru (koneckonců to sám přiznal).
I když mimo jiné vysvětluje, že sny mají pro člověka zásadní význam, není publikace žádnou freudovskou sondou do hlubin lidské duše. Každá povídka má přesně takový rozsah, aby její stopáž čtenáře nenudila a zároveň ho dokázala udržet v permanentním napětí. Právě napětí a určitá potemnělá tajemnost jsou těmi hlavními opěrnými body.
Literárně Karel Hron vychází z městských legend, moritátů, ústně podávaných zážitků, možná i rodokapsových příběhů. Ovšem většinou v moderním balení (i když jedna z povídek má kořeny až v roce 1952). Dalo by se dokonce říct, že mají nadčasovou platnost.
I když, jak už bylo výše uvedeno, najdeme na konci knihy určitá vodítka, přesto nabízí dostatek prostoru pro vlastní vysvětlení. A do jisté míry i pro pochopení možností procházet neostrou hranicí mezi snem a realitou.
| Karel Hron: Shoříme na vlnách |
|---|
| AKASA Trade, s. r. o., 153 stran, 250 Kč |
Hodnocení 75 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: