RECENZE: Muzikál Hedwig a její Angry Inch jako sólo pro Romana Tomeše

Hedwig je žena, která se narodila ve východním Německu jako muž. Není transsexuálka, které by operace pomohla objevit vlastní pravou identitu. Je obětí rozhodnutí svého milence a operace, která se nepovedla. A není aktivistka, ač se to může v závěru představení trochu jevit.

Muzikál Johna Camerona Mitchella a Stephena Traska měl premiéru na off-Broadwayi na Manhattanu v Jane Street Theater 14. února 1998. Prošel pak na londýnský West End i Broadway a z osmi nominací na cenu Tony proměnil ve výhru čtyři. Traskova hudba byla nominována na cenu Grammy, filmová verze z roku 2001 získala také pár prestižních cen.

Překladatel a režisér Pavel Košatka umístil českou verzi do tradičního hudebního klubu, akorát tak velkého na to, aby během představení docházelo k nenásilné interakci mezi Hedwigem a diváky. Tomeš do ní vstupoval, především když byly jeho hrané pasáže poťouchle rozjeté. Ne vždy ale dokázal patřičně reagovat na slova, která k němu přicházela z publika. V tomto druhu improvizace trochu zaostával.

Suverénní byl nicméně v hraných pasážích, kdy mezi písněmi vyprávěl svůj příběh. Tu s nadhledem, tu s ironickým šklebem, jindy zase s bolestí či pohlcen temnými úvahami. Byť by si některé scény zasloužily menší časovou redukci, Tomeš je zvládl s velkým hereckým přehledem, a to i ve chvílích, kdy třeba některý z fórků, kterých je v představení dost a mnohé jsou orientovány na současné tuzemské poměry, nezafungoval a odezva od publika byla mizivá.

Výborný byl i jako zpěvák. Své party zpíval v naprosté většině s přehledem a dobře pracoval s výrazem zpěvu podle nálady či situace, do níž se v příběhu dostal. To i jeho vysoká postava a nepřehlédnutelné kostýmy z něho učinily výraznou osobnost, kterou byl po celou dobu představení.

Velmi funkčně mu sekundovala zpěvačka Vendula Příhodová v roli Yitzaka, jeho partnera. Ve vokálech byla spolehlivá a vždy, když zpívali společně, měly písně větší drajv. Šanci, kterou v představení na několika místech dostala i jako sólistka, využila bez váhání a v poslední hymnické skladbě se snadno vyšplhala na pěvecký piedestal, kde se postavila vedle Tomeše jako profesně rovnocenná partnerka.

Původní anglické texty do češtiny přebásnil Petr Soukup. Pravda, někde to zavanulo laciným rýmem („A vy rockeři známí, jste pořád all right, tak při sobě stůjme, musíme být spolu dál…“), celkově ale jeho česká slova energii písní až tak nepřiškrtila, jak se to leckdy stává. Zásluhu na tom měla ostatně i velmi dobrá doprovodná kapela, jejíž velké chvíle nastaly v již vzpomenuté závěrečné písni představení. Tehdy odhodila skromnost stranou a stala se pevnou součástí finále.

Pochvalu zaslouží tvůrci kostýmů, společnost Vecizveci.cz i autorka masek a paruk Jarmila Kamínková. Jejich práce dala české verzi muzikálu vlastní charakter, převleky Romana Tomeše jsou dotažené, vlastně dokonalé. Více naopak mohla být v představení využita zadní projekce, která by si však pro to v základu zasloužila lepší plátno i to, aby se na ní neodrážely siluety účinkujících.

Hedwig a její Angry Inch je netradiční představení. Českou muzikálovou scénu oživuje jeho žánrový záběr, protože je pojaté jako rockový koncert s monology. I proto ho stojí za to respektovat.

Hodnocení: 75 %