RECENZE: Muž, který stál v cestě. Dlouhé řeči mužů v nehezkých oblecích

Jeho natočení a uvedení do kin provázely dlouholeté spory mezi scenáristou a zároveň autorem stejnojmenné knihy a producentem filmu Miloslavem Šmídmajerem, který pro neshody vypověděl Fílovi režijní smlouvu a svěřil realizaci Nikolaevovi.

Fíla se sice pokusil distribuci filmu zabránit, ale neuspěl, takže na to, jak výsledný snímek dopadl, se nyní mohou lidé podívat v kinech.

Poctou Františku Krieglovi je film určitě, možná dokonce větší, než by se dalo vzhledem k jeho starší minulosti zejména z padesátých let očekávat. Tím se však film nezabývá, soustředí se výhradně na dobu před okupací a během ní.

Režisér společně s Tomášem Töpferem, kterému psal Fíla roli na tělo, postavili Krieglovi doslova pomník, představují ho jako člověka přísného, náročného i chápavého v práci primáře Thomayerovy nemocnice, laskavého a láskyplného manžela (byť scény s manželkou v podání Zuzany Mauréry působí značně povrchně) a zásadového politika, kterého ani hrozba smrti nezastrašila a stál si celou dobu pevně za svým.

Pozitivní je na filmu skutečnost, že politické vedení země v čele s prezidentem Ludvíkem Svobodou a prvním tajemníkem KSČ Alexandrem Dubčekem ukazuje naopak bez idealizace, která v mnoha pamětnících Pražského jara dodnes zůstává.

Zejména tehdy národem milovaný Dubček je tu ukázán jako největší slaboch ze všech, a byl to především jeho strach, který nakonec umožnil, aby se do čela KSČ dostal ambiciózní Gustáv Husák. Ten je v působivém podání Adriana Jastrabana krystalickou ukázkou člověka, jenž dokázal obrátit o 180 stupňů doslova během minut a pohřbít vše dosavadní, včetně silného přátelství s Kriglem.

Neméně přesvědčivý je výborný výkon Aloise Švehlíka (Ludvíka Svoboda), který hraje s jistotou herce, jenž ví, že nejednoznačná role je dar. A působivé jsou vlastně všechny scény, které sice ukazují nekompromisnost sovětského vedení, ale zároveň ochotu československých politiků se podrobit a v případě trojice autorů takzvaného zvacího dopisu strach až nedůstojný.

Problémem filmu je hlavně jeho statičnost, dlouhé debaty mužů v oblecích, přerušované akčnějšími scénami jen při invazi případně těmi z vězení. Nehybnost obrazu podporuje i zbytečné Krieglovo televizní vystoupení, které film rámuje.

Celkově má člověk spíše pocit hraného dokumentu pro školy než plnokrevného filmu. Ale jestli se zrovna tato kapitola z dějepisu, kterou tvořila především marná jednání, vůbec dala natočit podstatně filmověji, je otázka, na kterou už odpověď nedostaneme.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina