RECENZE: Muse k poslechu, pohledu i štěstí

Tři Britové v sestavě přitom nejsou žádní mladíci. Na scéně jsou od roku 1994, slaví tedy pětadvacet roků existence. První album Showbiz vydali v devětadevadesátém a od té doby dopřávají své tvorbě vysoký standard, respektují vše moderní, a přitom se nevzdávají skvělých prvků z historie. Též udávají směr a každé jejich nové turné je ukázkou toho, kam až lze hudbu po všech stránkách vyzdvihnout.

Loni vydali album Simulation Theory a letos v únoru vyjeli na světovou Simulation Theory World Tour. Série čítá třiapadesát koncertů ve městech v celém světě a nedělní pražská zastávka byla první v Evropě. Až do dubna totiž Muse brázdili severoamerická pódia.

V Letňanech otevřely skvělou rockovou noc východočeské skupiny Imodium a The Atavists. Pro obě byl pobyt na pódiu před tak významnou formací obrovskou výzvou i splněným snem a pomineme-li horší zvuk jejich produkce, což bývá při koncertech velkých hvězd u předkapel bohužel časté, zhostily se své úlohy vkusně a se ctí.

Muse začali krátce před půl devátou večerní a hned na startu bylo zřejmé, že to bude zážitek z nezapomenutelných. Už s intrem v podobě skladby Algorithm se zvuk vyprofiloval jako čistý, průzračný a průrazný. Příchod kapely a skupiny tanečníků v kostýmech jako z filmu žánru sci-fi nad obrovským pódiem současně rozehrál obrovskou vizuální podívanou.

Pokud se konala přímo na pódiu, snímaly kamery dění tam. Tanečníci se na scénu průběžně vraceli a spíše než tanci se věnovali pohybové choreografii. Skupina v čele se zpěvákem Mattem Bellamym těžila z nadhledu a jistoty v interpretaci i bytí před diváky. Většinou bylo dění na pódiu zabíráno několika kamerami a na obrovské projekční stěně bylo prezentováno ve více obsahově různých obrazech. V dalších chvílích se na ní objevovaly grafické prvky a videa, které perfektně doplňovaly sound kapely, obsah písní a vlastně celou tu náramnou podívanou rámovaly.

Muse se během let na scéně výrazně vyvíjeli. Dnes v jejich skladbách zůstalo z každého období něco, přičemž vše spojuje moderní rockový zvuk. Je v něm využito řady dostupných technologií, protože pouze ve třech muzikantech by tak masivní hudební stěnu nebylo možné vystavět. Píše se ale rok 2019 a Muse jsou věrozvěsty aktuální hudby.

A tak se v jejich písních syrový hardrockový zvuk kytary Matta Ballamyho proměňuje ve futuristický, mísí se v nich odkazy k progresivnímu rocku, alternativnímu popu, space rocku, elektronice či art rocku.

V Bellamyho zpěvu je patrná láska k opernímu pojetí, praktická je i práce muzikantů s vokálními linkami. Tato masa vlivů vtahuje posluchače do světa, ve kterém je lehké, při troše lásky k vynalézavosti v muzice cítit se šťastný. A Muse s touto skutečností pracují.

V koncertní prezentaci bylo všechno v podstatě dokonalé. Nebyl to ale žádný „umělohmotný“ balíček vycizelovaný pouze ve studiu a přenesený na pódia. Muse byli energičtí, razantní a noblesní. V některých písních připomněli odkaz skupiny Queen, to když v moderním zvukovém pojetí zpíval Bellamy jako na operním pódiu a v písních se křížilo a doplňovalo hned několik vlivů spojených veskrze současnou produkcí.

Pokud lze britské skupině něco vyčíst, pak snad jen místa, kdy se v písních stavební prvky opakovaly a ony byly řazeny za sebou. Asi dvakrát bylo vystoupení na okamžik trochu stereotypní, ale Muse nejsou kapela, která by něco takového dopustila na delší dobu. Proto ty okamžiky poměrně záhy pominuly. Například když skladbu Dig Down muzikanti pojali akusticky a s gospelovým zpěvem.

V programu znělo mnoho písní z loňského alba Simulation Theory. Došlo nicméně i na položky z předešlých desek Origin Of Symmetry (2001), Absolution (2003), Black Holes And Revelations (2006), The Resistance (2009), The 2nd Law (2012) i Drones (2015). Byl to průřez historií skupiny. A všechno to nadšeným dvaceti tisícům diváků dalo především zážitek z poslechu, pohledu i hudebního štěstí.

Celkové hodnocení: 95 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: