Článek
Nejde o renezanční putování či turistické cesty za neznámem. Je to symbol tolik častého vyrovnávání se s vlastní minulostí, které člověka nutí vrátit se třeba o šestnáct let zpátky.
Pocit pádu do nočního moře
Jako to činí Cukuru Tazaki, úspěšný konstruktér nádražních budov, supermoderních terminálů, jimiž se prohánějí vlaky počítající se setinkami vteřiny. Vše musí klapat, to on dokáže navenek zařídit, ale ve svém vlastním životě se rozhodnout nedokáže.
Nebo má spíš pocit, jako by se plavil na lodi a najednou ho někdo shodil do nočního moře. To se stalo v Nagoji, kde on, už vysokoškolák postoupivší do Tokia, patřil k partě tří kluků a dvou děvčat. Najednou ho ze svého středu vyvrhli a on netušil, co se vlastně stalo.
K cestě do minulosti ho přiměla nová známost, Sára, která vytušila vnitřní nejistotu a dala mu ultimátum. Bude se s ním milovat až poté, kdy zjistí, jak vše bylo.
Japonská zdrženlivost
Murakami tak spojuje zdrženlivost japonské společnosti vůči intimním věcem s otevřeností moderní západní společnosti. Je to jeho časté téma, nakonec vše připomíná první opravdu proslulou knihu – Norské dřevo. Její hrdinka nebyla schopna svěřit se příteli se zábranami při toužebně očekávaném sexuálním životě.
Autor příběh spojuje řadou symbolů, nedopovězeným tajemstvím, drobnějšími příběhy v příběhu, mnohé odkazy na hudbu, ovšem zcela evropské a americké provenience.
Je zřejmé, že se autor, žijící po většinu roku v anonymitě jako hostující profesor Princetonské univerzity, rozhodl modernizovat do sebe tradičně uzavřenou japonskou společnost. A to nejen svými romány, ale i bezprostředním vystupováním.
Na www.welluneednt.com mu lidé v Japonsku mohli od ledna adresovat dotazy týkající se sexuálních a partnerských vztahů a on jim do konce března s notnou dávkou humoru či nadsázky odpovídal. Kdoví, třeba to byl autorský trik pro získání nových témat.