RECENZE: Modrooká Neonila. Mrcha, co uměla žít se Sověty, Němci i demokraty

Jeho hlavní postavou je dívka vyrůstající v prvních letech Sovětského svazu. Někde v její minulosti tušíme první rodinou tragédii: nástup bolševiků, kteří z její, původně privilegované rodiny udělali nemajetné občany.

Neonila se z minulostí vypořádá po svém, rozhodne se stát zdravotnicí, pomoci nové společnosti k lepší budoucnosti. Daří se jí, rodině navzdory, jenže přichází 2. světová válka a ona se souhrou náhod dostává ve Smolensku na špatnou stranu, k Němcům…

Zdánlivě neuvěřitelný osud vás nenechá spát. Spisovatelka v románu totiž dokonale vytěžila roky, v nichž pracovala, pracuje pro projekt Paměť národa. Podobné příběhy tam opakovaně zpracovává, zpracovávala.

Má člověk právo na kolaboraci v zemi, kterou okupují cizí vojáci? Má právo stát jednou na straně Sovětů, podruhé podporovat nacisty, jindy demokraty? Kde je hranice snah o přežití mezi jedincem, jeho blízkými a vašimi sousedy? Má Neonila právo ubližovat jiným, aby byla v bezpečí? Má chybující bytost alespoň někdy nárok na odpuštění?

Autorka knihy Scarlett Wilková nechává otázky nezodpovězené, jejich roz(h)řešení nechává na čtenářích. Vrství ovšem jednu za druhou, vytrvala, přesně. Neonilin příběh přitom v tomto proudu vede dál a dál. Jistě, bez příkras. Její strohý styl ukazuje zvěrstva, nejen ta válečná, nicméně jaksi s odstupem. Čtenáři o nich vědí, jen zásadní pro děj je osud jedince, nikoli strasti společnosti.

Patří do něj cesta přes půl Evropy, která začne láskou k Emilovi odkudsi z Těšínska a nakonec skončí kdesi na Moravě. V malém městě, které se stane jejím domovem, kde ovšem doma – hlavně díky minulosti, i povaze, dějinným okolnostem – vlastně není…

Ty chladné oči jsou knihou pro všechny, kteří chtějí přemýšlet. Je o jedné modrooké krasavici, které se všichni odjakživa vlastně bojí. O mrše, kterou odmala učí, že žít v pravdě znamená nežít dlouho, že být hrdinou/hrdinkou se nevyplácí.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Ty chladné oči - Scarlett Wilková