RECENZE: Mocně vtahující temnota na albu Ellis Island

Kocábová předtím vydala tři alba, Fly Apple Pie – s otcem Michaelem –, Hummingbirds In Iceland a Walking on the ABomb. Poláková vystudovala skladbu i na King’s College London, spolupracovala s Michalem Pavlíčkem a Kamilem Střihavkou a představila se v muzikálu Excalibur.

V roce 2014 byla v londýnském Notting Hillu uvedena její kompozice Waves and Shades pro klavír a housle a cembalistka Jane Chapmanová uvedla její skladbu Moravian Prelude.

Navíc měly obě ženy stejně dobrou vizi. Rozhodly se upřímně vytvořit album, na kterém půjdou k podstatě hudby. V deseti kompozicích tedy ctí její výpravnost, barevnost, rozpínavost i náladotvornost. Všem těm vlastnostem pomohly nejenom angažováním skvělých muzikantů, ale také aranžemi. Ve skladbách se vedle rockových nástrojů objevují smyčce a klavírní doprovody, mísí se s dalšími zvuky a působí to neotřele.

Album Ellis Island svou náladou koketuje s atmosférou některých desek PJ Harvey nebo Björk. Je temné, melancholické, v některých momentech až mrazivé. Písnička These Years je skoro až depresivní, titulní Ellis Island či Feeling Falls jsou zase svou povahou smutné.

Kocábová, jež je autorkou anglických textů (Poláková psala hudbu), se vyzpívává z rozchodu, který v době startu prací na desce prožila. V jejích sděleních je smutek, bolest i nepochopení. Zpívá ale s gustem, ze kterého je patrné, že s každým slovem se s problémem vyrovnává a pokouší se ho nechat za sebou.

Ellis Island je náročné album a sotva ho posluchač přijme na první poslech. Vyžaduje několikeré přehrání a především ochotu nechat se vtáhnout do atmosféry. Kdo se tomu bude bránit, nálada desky jej nezasáhne. Kdo nikoli, bude jí zasažen mocně.

Je to také album náročné na zpěv. Kocábová v tomto ohledu obstála, i když je z jejích výkonů na desce patrné, že leckde šla na hranici svých schopností, přičemž by někdy klidně mohla (v kontextu alba) nahlédnout i za ni. V každém případě je příjemná barva jejího hlasu a obdivuhodná sebejistota, se kterou se se svými party popasovala.

Z pohledu nálady je ale kolekce přece jenom trochu stereotypní. Ten dojem naštěstí trošku nabourává česky zpívaná Žádnej kód, která dokazuje, že i k temné hudbě náš jazyk pasuje. Autorem textu je Jan Sahara Hedl, jenž tak desku Ellis Island výrazně ovlivnil. Ukázal totiž směr, kterým by příště mohla spolupráce dvou talentovaných dam jít.

Byla by totiž škoda, kdyby tímto dílem skončila.