RECENZE: Mnoho povyku pro lajk. O komunikaci, genderu a mnohém jiném

Po Mašínech či Občanu první jakosti přišla na konci sezony dramaturgie s otázkou generační propasti mezi mladými, závislými na informačních technologiích, a generací, jež dává přednost komunikaci z očí do očí. Shakespearovský titul původní hry Matěje Balcara Mnoho povyku pro lajk naznačuje, že o závažných problémech se tu pojednává s humornou nadsázkou.

Soužití osmdesátiletého sochaře Alfonse Mouchy s vnukem Alexem pod jednou střechou není harmonické. Zatímco milovník žen a dobrého vína Alfons vzdor svému věku žije svůj život naplno v reálu, ten Alexův se odehrává jen na sociálních sítích.

A ačkoli se zpočátku nezdá možné, že by oba k sobě vůbec dokázali najít cestu, vlastně stačí jen málo k tomu, aby pochopili, co toho druhého trápí. A odtud už je jen malý krok k řešení.

Matěj Balcar skrze živé dialogy a situace postihuje problém komunikace nezaujatě z obou stran, takže v hledišti zní zpočátku střídavě smích mladší generace s reakcemi té starší. Ale postupně se baví všichni bez rozdílu věku. Jen v závěru se hra zvrtne v trochu zbytečné mentorování a vysvětlování toho, co už je beztak jasné, a inscenace má tak několik konců.

Jako režisér měl Martin Balcar šťastnou ruku ve volbě Jana Vlasáka, jehož s postavou Alfonse spojuje nejen věk, ale především energie, chuť do života a odvaha čelit stále novým výzvám. Vlasákův Alfons je přirozená, živá a uvěřitelná postava, s níž diváci sympatizují od začátku až do konce.

Dobrým partnerem je mu mladý herec Martin Leták v roli Alexe. Daří se mu postihnout zmatek a nejistotu mladíka, který až tak úplně neví, co se životem. Třetí vrchol sehraného hereckého trojúhelníku tvoří Daniel Šváb v roli Alfonsova přítele Vernera.

Inscenace Mnoho povyku pro lajk je tip na příjemně strávený večer, který pobaví, ale zároveň i zanechá dost podnětů k přemýšlení. A to napříč generačním i genderovým spektrem.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo Na Jezerce