Článek
Janda je coby tvůrce i interpret ve skvělé formě. Prakticky všechna alba Olympiku vyšlá po roce 2013 jsou velmi dobrá, což svědčí nejenom o dobré náladě v kapele, ale i o tom, že si hlavní autor dokázal do tvůrčí party najít nové lidi, s nimiž je spokojený. Ke spolupráci na sólové album si je pozval také.
Mohl se proto opřít o texty i hudební a pěvecké umění Ondřeje Fencla (mimochodem finalisty v klání o post nového klávesisty Olympiku, které nakonec vyhrál Pavel Březina) a texty a vokální schopnosti Lukáše Korandy. Tihle dva evidentně dopřávají Jandovi chuť do tvorby tím, že mu dávají jistotu dobře odvedené práce. Texty na albu Asi se mi nebude chtít jsou totiž zcela uspokojivé. Možná jsou jen tematicky méně rozkročené, než se pro jeden albový celek obecně hodí.
Je tu nicméně Jandovo výročí, klíčový motiv kolekce. Jeho textaři se naladili na stejnou vlnu, jistě dostatečně pozorně vyslechli Jandovy představy a pak je vetkli do více skladeb na desce. A když to neudělali oni, udělal to jako textař sám Janda.
Není to přitom nepříjemné ani unavující. Janda zpívá o naplněném stavu dospělosti tu s nadhledem, tu s láskou, tu trochu odevzdaně, přitom nepanikaří, neschovává se, nefňuká a neutíká. Bere věci tak, jak jsou, a proto si vedle toho třeba může s klidem zazpívat se svou dcerou Martou o prostitutce v duetu Tomu dala.
Byť Janda před vydáním desky často říkal, že bude stylově různorodá, není to až tak patrné. Jeho autorský rukopis a nezaměnitelný pěvecký výraz totiž písně přirozeně spojují. Je rockový písničkář, který ctí melodie i dobré texty, a k tomu se ve skladbách rád pomazlí s kytarou. Žánrové výlety jsou pak vítaným zpestřením, dokladem toho, že není ponořen v jediném hudebním světě. A také způsob, jak se na sólovém albu oddělit od soundu Olympiku.
V jazzových Střepech ještě hudební složka předčí zpěv, bez něhož by se skladba nespíš obešla, nicméně v bluesovce U starýho hrocha si Janda se stylem dokonale rozumí, ve skladbě J. S. Bach je pozdrav klasické hudbě zhola upřímný a zpívání s vokální skupinou Dobrý večer Quintet v písni Já to takhle mám rád je ve výsledku esencí radostí z krásy hudby. Tato písnička patří k vrcholům kolekce, za aranže, nápad i provedení.
Každý host, který se na desce objevil, a že je jich dost, přišel, aby ze sebe vydal to nejlepší, v jiném případě to skoro nejlepší. Jejich účinkování není jen přátelským setkáním a dosazením výrazného jména do kolonky „hosté“. To, co na desce předvádějí Emil Viklický, Vladimír „Boryš“ Secký, Pavel Šporcl i další je balzám na duši pro každého hudebního posluchače.
Deska Asi se mi nebude chtít je nejlepší ze všech tří sólovek, které Janda nahrál. Dosáhl si v ní na další své malé hudební sny, netrápil se tím, že na ní nebudou rádiové hity, naopak si ji natočil pro radost. A emocí radosti ji opatřil.
Jen tak mimochodem umístil na úplný konec písničku Zvláštní film, jež by se mezi všechny ty rádiové hitové jistoty, které zdejší rozhlasový éter servíruje, bez potíží poctivě vešla.
| Petr Janda: Asi se mi nebude chtít |
|---|
| Supraphon, 50:35 |
Hodnocení 80 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: