RECENZE: Mirai zvolna rostou pro haly, Poetika pro větší kluby

V pátek večer se obě kapely zastavily v ostravském klubu BrickHouse, v Dolní oblasti Vítkovic. Dorazilo na ně tisíc diváků, víc by se jich do nového hudebního prostoru beztak nevešlo.

Z popularity Mirai těží nejenom pořadatelé koncertů, ale též Poetika. V plných sálech se učí koncertní praxi a nabírá zkušenosti. Její loňské říjnové vystoupení v Praze odhalilo řadu profesních nedostatků, a tak se je Eduard Rovenský (rap), Ondřej Brejška (zpěv) a Daniel Hrdlička (klávesy), které naživo doplňují kytarista Tomáš Kozina a bubeník David Hofferik, snažili odstranit.

Výsledek byl v Ostravě patrný. Brejška a Rovenský na pódiu působí více koordinovaně, doplňují se a nechávají mezi sebe do první linie vstupovat i kytaristu Kozinu, muže s nástrojem čili muže jiného činu. Vizuálně to celé působí sebevědomě.

V repertoáru Poetiky je řada silných skladeb i několik méně nápadných. Pravidlem v nich je prolínání rapových pasáží se zpívanými, a je dobré, když si v nich každý protagonista hledí svého. V momentě, kdy se Rovenský pokouší více zpívat, totiž občas dochází k intonačním kolizím, neboť jeho projev není v melodickém ohledu dostatečně jistý. Raper je naopak zdatný.

Brejška má příjemnou barvu hlasu, v němž je provokativní rockové nakřápnutí. V Ostravě ale zpíval poněkud „tence“, v některých okamžicích byl dokonce na hranici přesnosti. V přípravách na koncerty by měl důsledně kráčet k dlouhodobé interpretační jistotě, která by mu v praxi umožnila dodat skladbám třeba více naléhavosti tam, kde si to žádají.

Povšechně nicméně platí, že Poetika udělala na svém pódiovém výrazu kus práce. Stává se z ní solidní klubová kapela, která s přehledem takzvaně uhraje i prostor pro tisíc lidí.

Mirai jsou kus před ní. Jejich pódiový výkon je tak promyšlený a zvládnutý, že míří zcela bez skrupulí mezi halové kapely. Ostatně takový malý velký koncert si střihli v Ostravě.

V první řadě mají silný a vyrovnaný repertoár. Rádiových hitovek je v něm několik, navíc i skladby, které ještě nemají singlový statut, skýtají slibný potenciál. Mirai je naživo všechny prezentují s přehledem, nadhledem i dávkou aranžérské hravosti, která jim umožňuje prodlužovat a ohýbat je podle vkusu a potřeby.

Dobře pracují s dynamikou. Rádi mění náladu a atmosféru koncertu, a byť je třeba jejich oblíbené bouchání do bubnů laciné a působí cirkusácky, funguje jako můstek k dalším koncertním událostem.

V Ostravě byl na konci toho všeho důstojný set, který měl halový rozměr třeba i ve kvalitním zvuku, promyšlené vizuální složce včetně tančící pandy na scéně, vystřelených konfet či „štronz“ coby ztvárnění finále písničky. Na konci setu zpíval Mirai Navrátil s akustickou kytarou na malém pódiu v prostoru u zvukaře (a pěvecky při tom trochu ztratil glanc) a chvíli předtím si dopřál spolu s dívkou z publika plavbu na rukou nepochybně z toho všeho nadšených diváků.

Dokladem plynulého vývoje podoby vystupování severomoravské kapely byla i soška anděla, kterou obdržela v úterý v pražském Foru Karlín za prvenství v kategorii Objev roku na cenách Akademie populární hudby a přivezla ji ostravským divákům k osahání. Jak jinak si lze vysvětlit fakt, že v půli koncertu poslala cenu mezi ně a její navrácení si pojistila jenom jejich hlasitým slibem.

Vidět koncert skupin Mirai a Poetika znamená zhlédnout dvě kapely, které v posledních měsících prošly vývojem. Byť ještě u svých představ o dokonalosti nejsou, kráčejí za nimi důstojně a kupředu.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: