Článek
Samozřejmě že temný řecký filosof měl pravdu, hlas beatnického básníka už zněl jen za záznamu, přesto se však jednalo o mimořádně působivé vystoupení, které bylo silné nejen hudebně, ale i ideově. Jeho vrcholem byla protiválečná Wichita Vortex Sutra s Ginsbergovým hlasem. Glass dodal, že takto občas hrával sútru i za básníkova života, neboť beatnik ne vždy na koncerty dorazil.
Filosofický přesah však prostupoval celým večerem. Na úvod zazněla skladba Mad Rush, kterou původně složil pro varhany pro dalajlamu při jeho prvním veřejném vystoupení v New Yorku. Nebylo totiž jasné, kdy dalajlama přesně dorazí a bylo potřeba aby v sále, kde měl promluvit, hrála hudba.
Americký skladatel a hudebník Philip Glass 9. listopadu v pražském Divadle Archa
I v klavírní úpravě šlo o mimořádně působivou kompozici, ve které se mísila křišťálová průzračnost vysokých tónů se smutkem zdůrazněným opakováním struktur. skladba současně potvrdila, že minimalismus sice pracuje s repetitivními postupy, s do jisté míry omezenou paletou, ale je současně mimořádně bohatý.
Glass zahrál v přídavku i jednu ze svých nejpopulárnějších skladeb, Opening z alba Glasworks, což opět neopomněl okomentovat. Neobracel se však jen k minulosti. Uprostřed programu zahrál tři ze svých Etudes které začal skládat už v polovině 90 let a pokračoval v jejich komponování i v novém tisíciletí. Zejména poslední uvedená etuda číslo devět byla mimořádně působivá díky varovnému basovému ostinátu.
Sám na scéně přiznal, že potřeboval zlepšit svoji techniku hry, a normální stupnice ho nebavily. Už koncert před dvaceti lety ukázal, že Glass není virtuos a nějaká zaškobrtnutí byla patrná i ve středu, to však nic neubíralo na působivosti koncertu 89letého skladatele, který patří mezi čtyři nejvýznamnější představitele hudebního minimalismu. A slyšet jeho díla v autorském podání byl mimořádný zážitek, protože je vždy uváděl do kontextu.