Článek
Propojit všechny tři prvky tak, aby tvořily smysluplnou jednotu a vyjadřovaly nosnou ideu, není jednoduché. Především zvuková složka je příliš abstraktní na to, aby byla schopná prvoplánově vyjádřit vizuální vjem. Grygar vsadil na vytvoření komorních mikropříběhů, které fungují samy za sebe a zároveň umějí vtáhnout nově příchozího do načrtnutého děje.
První dva výstavní sály jsou rozlehlé a výrazně osvětlené bledým bílým světlem. Velkoformátové obrazy na stěnách zpočátku působí jako pouhá dekorace. Když však člověk vstoupí mezi ně, pochopí, proč Grygar mluví o propojení zvuku, obrazu a prostoru.
Naše vlastní kroky totiž v tu chvíli rezonují prostorem v dokonalé harmonii s barvami na stěnách. Rychlejší krok představuje agresivní červenou, pomalejší vyjadřuje béžovou a šedou.
Milan Grygar navozuje představu, že předmět musí být zasazen do určitého prostředí a musí evokovat zvuk (Antifona, 2014).
Když zůstaneme stát v prostorovém těžišti, můžeme vnímat nově příchozí, kteří se samovolně stávají aktéry nové vizuální hry.
V další části expozice najdeme díla v intimních prostorech, které jsou odděleny přepážkami. Tam Grygar umístil menší práce a některé doplnil i zvukovou složkou. K docílení co nejrealističtějšího vjemu jsou u některých obrazů sluchátka s nahraným zvukem. Takto pojaté akustické kresby nutí člověka zapojit více smyslů najednou a díky tomu vznikne mnohem plastičtější zážitek.
Milan Grygar umí u návštěvníka navodit představu, že každý dvojrozměrný či trojrozměrný předmět musí být zasazen do konkrétního prostředí a musí evokovat také představu určitého zvuku.
Je jedno, jestli jsou dané tóny skutečné, nebo je vytváří naše imaginace. Podstatné je spojení všech tří složek do jednoho vjemu. Pokud se nám symbióza podaří, dostali jsme se na jednu společnou vlnu.
| Milan Grygar: Vizuální a akustické |
|---|
| Městská knihovna, Praha, do 5. dubna 2015 |
Celkové hodnocení: 80 %
Může se Vám hodit na službě Zboží.cz.: