RECENZE: Michael Douglas a Matt Damon jako vášniví milenci

Zároveň si však snad každý uvědomoval, že Soderbergh věděl, co a proč dělá nejen z lidského hlediska, ale i z filmařského: bez Douglasova výkonu si člověk nechce tento film ani představovat. Přesvědčili se o tom už diváci při slavnostním zakončení karlovarského festivalu a nyní vstupuje Liberace! do kin.

Douglas v něm hraje legendárního pianistu a showmana Valentina Liberaceho, kterého od padesátých let milovaly statisíce žen – a on miloval muže. Až do jeho smrti v roce 1987 se to o něm veřejně nevědělo, sám šířil, že jeho srdce patří krasobruslařce Sonje Henie (dokonce se s nevěřícími novináři soudil), protože přiznat se k homosexualitě bylo v té době nemyslitelné.

Nesmírně bohatý a výstřední muž a skvělý umělec prožíval bouřlivé vztahy s mladíky, z nichž Scottu Thomasovi – z jehož autobiografické knihy film vychází – bylo teprve sedmnáct let, když ho Liberace okouzlil.

Že tuto postavu dokázal uvěřitelně zahrát dvaačtyřicetiletý Matt Damon, je další vynikající výkon, který Soderberghův snímek zdobí. Maskérsky nevyjímaje. Příběh sám má poněkud příliš životopisný půdorys, scénář nenabízí nikterak strhující zápletku ani žádná velká překvapení, jen o málo slabšími hereckými výkony by hodně utrpěl.

Nicméně v Soderberghově, Douglasově a Damonově podání je nejen pořád na co se dívat, ale také lze spoluprožívat velký cit, vášeň i osamění.

Představení, kdy Liberace za klavírem, na nějž si stavěl svícen (originální název filmu má dvojsmyslný význam Pod svícnem), hrál i bavil, to je strhující show, která přesvědčí v Douglasově podání každého, že tento – na začátku filmu již téměř šedesátiletý muž – byl skutečným králem popu.

A že není nic divného na tom, že se do něj i do stylu jeho života v přepychovém sídle, plném drahých zlatých „tretek“, zamiluje naivní mladíček a udělá nakonec i nemožné pro to, aby si tohoto excentrického, sebestředného muže co nejdéle udržel.

Ve skutečnosti smutný a velmi otevřený příběh se na plátně odvíjí prostřednictvím tragikomických situací, s brilantní ironií a humorem, navíc v luxusních kulisách okázalého přepychu. Je dobře se na film vypravit do kina, kde to všechno vynikne a dokáže zapůsobit.

K již zmíněným hereckým výkonům je třeba ještě dodat, že Douglas i Damon dokázali i pouhým okem nepřehlédnutelnou homosexuální orientaci zahrát s velkým citem, bez sladce růžového karikování, takže diváci sledují love story, v níž nakonec není nejpodstatnější, mezi jakými pohlavími se odvíjí.