Článek
Hru především zahltila mnoha zbytečnými úvahami o hudbě a smyslu umění, jež jsou na dramatickou situaci zvnějšku naroubované a ubírají prostor hereckému jednání. Textu by prospěla přísnější dramaturgova tužka, která by z něj vyškrtala únosnější jevištní verzi.
Ke cti a chvále režiséra Juraje Deáka budiž řečeno, že jeho inscenace hře na cestě k divákům hodně pomáhá, a to jak volbou herců a prací s nimi, tak i zapojením živé hudby, jež v kombinaci s textem řekne často víc, než obsahují slova.
Výborným tahem je už obsazení hostujícího Radka Holuba do role Johanna Sebastiana Bacha. Ten je v jeho podání samolibý, hysterický, sršící energií, ale zároveň zábavný a charismatický. Drápe kolem sebe jako vzteklý křeček, své syny i ženy uráží, ale stejně tak zraňuje i sám sebe. Je natolik naplněn hudbou, že mu v duši už nezbývá mnoho prostoru pro druhé.
Z jeho synů dostává větší díl otcem upozaďovaný Karl, z něhož Marek Lambora vytěžil vrstevnatou postavu pochybnostmi týraného dědice otcova talentu i postavení. Ondřej Brousek v roli nadanějšího Viléma je dost omezen monotónní rozervaneckou a opileckou polohou. Příležitost k přesné groteskní zkratce Bedřicha Velikého využil Václav Svoboda.
„Mělo by to být jednoduché,“ říká o své hudbě v poslední větě velký Bach. Platí to i o hře, které schází právě ona geniálně prostá deklarace tématu. Bouřlivý aplaus premiérového publika ale předpovídá inscenaci i tak divácký úspěch.
| Nina Raineová: Bach & synové | |||
|---|---|---|---|
| Překlad Jitka Sloupová, režie Juraj Deák, scéna Karel Čapek, kostýmy Jana Hauskrechtová. Česká premiéra 16. května v Divadle na Vinohradech, Praha | |||
| Hodnocení: 70 % |
Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo na Vinohradech
