Hlavní obsah

RECENZE: Masochistický rozbor neodvratné tragédie

11. 10. 2023, 9:03

Českému publiku doposud neznámá Brigitte Giraudová dělí svůj život na před a po 22. červnu 1999. Právě tehdy náhle zahynul její manžel Claude při nehodě na motocyklu. Dalo se jeho smrti předejít? A pokud ano – jak? Spisovatelka si klade tyto zničující otázky v autobiografické próze Žít rychle.

Článek

„Žít rychle, zemřít mladý“, je výrok, který se připisuje muzikantovi Lou Reedovi, ač má v popkulturní oblasti daleko rozsáhlejší kořeny. V monologu v rámci skladby Ride jej kupříkladu cituje zpěvačka Lana Del Rey. Tato anglická fráze primárně znamená nabitý a lehkovážný, někdy až zhýralý způsob života, který vedou zpravidla umělci.

Nepřítomný protagonista příběhu Claude na větu sedí jen částečně. Žil vesměs spořádaně, v monogamním vztahu a s malým dítětem, byť s lehce nestabilním povoláním novináře na volné noze. Jeho skon nejspíš způsobila touha po dobrodružství a nutkání pocítit aspoň na chvíli absolutní svobodu, když jednoho dne zapřáhl vypůjčeného dvoukolového oře a přespříliš riskantně akceleroval na nepovolenou rychlost.

Vdova po Claudeovi se musela sžít s novou realitou, i když se dál trýznila dumáním nad tím, co mohlo tragickou havárii zvrátit. Celou záležitost se pokusila loni uzavřít, když o jejím pravděpodobném průběhu a příčinách sepsala tuto krátkou novelu. Sebeterapeutický text nicméně nedokáže zodpovědět věčně se na jazyk deroucí příslovce proč, ani plnohodnotně zahojit utrápenou duši.

Kdyby, kdyby, kdyby, zní počáteční slovo názvů soustředěných kapitol, které mají za cíl zorientovat se v jednotlivých událostech. Autorčino zarputilé úsilí dobrat se pravdy se takřka rovná detektivnímu pátrání, do něhož svým vábivě úsporným stylem spolehlivě zatahuje také čtenáře. Roli totiž mohlo sehrát počasí i velké politické úmluvy.

Giraudová masochisticky prozkoumává sebedrobnější úmysly zesnulého partnera, přestože její snaha nakonec přichází vniveč. Ne však z jiného úhlu pohledu. Každé rozhodnutí zásadně ovlivňuje osud, jako když motýl nepatrně zatřepe křídly, kterak praví teorie chaosu. Výčitky proto nejsou namístě, zármutek ano.

Za nepřenositelnou, dobře vylíčenou zkušenost si literátka v minulém roce právem odnesla prestižní francouzskou Goncourtovu cenu. Kniha je hodnověrná a teskná, ale tak akorát.