RECENZE: Martin Chodúr dává popu ušlechtilost

Kolekce se jmenuje Tisíc a jedna noc a je inspirovaná stejnojmennou anonymní středověkou sbírkou pohádek, bajek a jiných příběhů, která vznikala v časech od sedmého do šestnáctého století a přibližuje obraz tehdejšího arabského světa. Jejím rámcem je vyprávění moudré Šeherezády krutému perskému králi Šahrijárovi.

Chodúr si celé album připravil v podstatě sám. Je autorem hudby, textů, nahrál většinu nástrojů (jen pro některé si přizval hosty) a samozřejmě všechny písničky nazpíval. A učinil to s noblesou. Má mimořádně příjemný a pevný hlas, intonačně jistý, a prostřednictvím svého výkonu, který je největším kladem celé desky, dokáže k posluchači přenést spoustu emocí.

Tisíc a jedna noc je nesmírně přístupné album. Přestože Chodúrovy hudební a autorské chutě možná při jeho obrovském přehledu a lásce k umění sahají za hranici popu, zůstal v něm. Využil přitom možnosti, které mu stabilními pravidly jištěný žánr umožnil. S hudební složkou si doslova pohrál a nechal se inspirovat svými oblíbenci. Jeho cílem nebylo vytvořit dokonale originální album, chtěl především popustit uzdu vášním, které k hudbě chová. Vytvořil tak na zdejší poměry ušlechtilý pop.

V písničce Tajemství přiznává inspiraci kapelou Electric Light Orchestra, Beskydy v mlze odkazují na bossa novu, Tisíc a jedna noc, Amor, Romantika či Skryté tváře milenců mají atmosféru písní z repertoáru nejlepších popových zpěváků historie, Dvouhra jako by přišla z nějakého muzikálu a závěrečný Poslední ples je zase pompézní, výtečně zazpívanou klenutou písní.

Každá skladba má jinou náladu, každá přináší jiné téma, všechny ale spojují nosná melodie a srozumitelný text.

V aranžích si Chodúr vysloveně udělal dobře, pohrál si s detaily, a i když třeba někde trochu „přesladil“, pořád je to pastva pro uši s možností objevovat v této složce drobné vtípky. Třeba hlas zpěvákova syna v písni Malí lidé.

Tisíc a jedna noc je vyzrálé album, přívětivé, sebejisté, takové, k jehož poslechu má člověk chuť se vracet, pokud nemá problém s Chodúrovým retro výrazem. Zpěvák si jím opakovaně řekl o vážnou pozornost, je totiž jeho nejlepší. Demonstroval na něm svou pěveckou, autorskou, textařskou i instrumentální sílu a přemýšlivost.

Je dobře, že se svým neoddiskutovatelným nadáním zůstal v naší pop music. Při poslechu některých písniček se totiž dostaví pocit, že zpívá někdo, komu sluší tradiční český přídomek – slavík.

Hodnocení 90 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: