RECENZE: Marek Ztracený servíroval zážitky divákům i sobě

Přesně čtyřiapadesát minut trvalo, než byl vyprodán první nachystaný koncert. U druhého se to podařilo za dvě hodiny a o konání toho třetího pak Marek Ztracený fanoušky požádal, neboť jediný možný termín jeho uskutečnění byl pátek, den před již vyprodanou sobotou a nedělí.

Povolení dostal a kapacita stadionu byla naplněna i napotřetí. Na každé vystoupení si koupilo vstupenky na 33 tisíc lidí, v součtu bezmála sto tisíc. Nikdy v minulosti se nic takového žádnému českému zpěvákovi nepovedlo.

Marek Ztracený si to ale zaslouží. Po vystoupeních v zaplněné pražské O2 areně nachystal do Edenu věru zdařilou koncertní podívanou. Možná dokonce především podívanou, protože někdy to vypadalo, jako by šlo o to dokázat, co všechno se dá při velkém koncertu dělat a co vše lze činit s fanoušky.

Set začal přesně ve dvacet hodin. Marek Ztracený vyběhl i s kapelou na pódium, zasedl k pianu a spustil svůj první velký hit, písničku Ztrácíš. Publikum se pustilo do zpěvu a nastavilo tak koncept spolupráce.

Následně po celé dvě hodiny Ztracenému oddaně naslouchalo, podporovalo ho zpěvem a udělalo vše, oč je požádal. Kromě potlesku a svícení mobilním telefonem realizovalo například i z listů papíru nachystanou choreografii.

Dostávalo za to písničky, které dokonale znalo, a to v podání živém i živelném, protože ti na scéně bojovali leda tak s drobnými technickými zádrhely, nikoli se svými profesními schopnostmi. K tomu mu byla v jednotlivých skladbách předkládána překvapení.

V Planetě jménem stres přišel na pódium zarapovat Rytmus, duet Káva a sex si s hlavním protagonistou střihla Marta Jandová, a ještě při tom stačila udělat hvězdu. K písni Když tě život kope do zadku se dostavil herec Karel Roden, jenž ale nezpíval, nýbrž se pokusil vyvrátit mýtus, že je málomluvný.

Do písně O pravdě pozval Marek Ztracený na pódium svého dvanáctiletého syna, aby si s ním zabubnoval. Prý mu to slíbil před osmi lety, nicméně netušil tehdy, že k tomu prvně dojde před třiatřiceti tisíci diváky. Byl to jeden z nejemotivnějších momentů večera, který měl dohru v jeho samotném závěru.

Zpěvák publiku totiž vysvětlil, že čas rychle utíká a on by ve svém životě nechtěl nic důležitého prošvihnout. Proto se rozhodl dát si na několik let pauzu, aby během ní byl především otec, partner i syn. Publikum to přijalo nerado, leč s pochopením.

Výrazná byla vzpomínka na Hanu Zagorovou v písni Já nemám strach, v níž se zpěvačka k živé produkci na místě připojila z videozáznamu. Nadto létaly vzduchem hned několikrát konfety, došlo na pyrotechnické efekty i hrátky diváků s velkými gumovými balóny.

To vše rámovala obrovská scéna s projekcí po celé své šíři i výši. Klidně lze konstatovat, že právě ona definitivně vyslala celou páteční show mezi ty, na které se jen tak nezapomíná.

Kdyby měl Marek Ztracený možnost takhle vystupovat častěji, proběhl by jeho koncert bez opakujících se díků divákům za podporu v plnění si snu a dojímání se tím, jak silný je to zážitek. Jinými slovy, byl by to více koncert.

Přesto nabídl skvostný výsledek poctivého přístupu, realizace znamenitých nápadů, touhy dát posluchačům vše, co si za svou věrnost zaslouží, a rozhodnutí odměnit i sám sebe.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Vlastní svět - Marek Ztracený [CD], Pády - Marek Ztracený [CD]