RECENZE: Lundiaková nesmlouvavě tne do svědomí

Zatímco v předchozím počinu o apatické třicátnici, žijící v konvenčních středostavovských poměrech a zakoušející náhlý záchvěv vzdoru s o dvě dekády mladším teenagerem, mířila rozpoložením ústřední postavy do nebeských výšin, nyní předkládá čistý pád do pekel.

Profesor kybernetiky Adam je naprogramován pouze na dvě činnosti. Přečkat při smyslech pracovní dobu na univerzitě a poté se odebrat do putyky, kde alkoholem spláchne veškerou zášť vůči členům své nukleární rodiny. Manželka je v jeho očích zlatokopecká semetrika, po které v tomto směru přebrala geny dcera, syna považuje za marnotratného floutka.

Autorka publikum záměrně a velice dovedně usměrňuje tak, aby protagonistovi údajné nepravosti na něm napáchané po celou dobu věřil, sympatizoval s ním a pocítil averzi k jeho okolí. O to více pak zatne svou literární sekyrou do čtenářova svědomí, když se dostaví vše vyvracející katastrofa, jíž Adam příbuzným ublíží tak, že ho to vyvede z nevědomé sebestřednosti.

Lundiaková se totožně jako v předchozí tvorbě neomezuje žádnými standardy či očekáváními. V textu se oddává absolutní svobodě, bez skrupulí divoce dráždí a burcuje ladným prolínáním archaických výrazů s vulgarismy, až zrak přechází, a míchá je do smrtelně přitažlivého lingvistického koktejlu.

Z břitkého pera spisovatelky, věnující se i psaní písňových textů, překladům a s nástupem pandemie též malování obrazů, se rozvinulo další neomalené, ale podstatné svědectví, jež se obtížně přijímá, avšak má nezpochybnitelný účinek.

Hodnocení 85 %