Článek
Vystoupila v rámci série venkovních koncertů, kterými nahradila přeložené symfonické turné v halách. Ledaskomu takový krok udělal radost, přece jenom slyšet písně tak, jak jsou známé z alb, je komfortnější než si zvykat na jejich novou podobu s doprovodem symfoniků. A to i přesto, že zrovna Lucie se za výslednou tvář svých písní zaranžovaných pro prezentaci s orchestrem nikdy nemusela a jistě ani nebude muset stydět.
V úterý večer to ale do diváků takříkajíc nasypala. Na úvod vystřihla jednu ze svých nejlepších písní Šťastnej chlap z desky Černý kočky mokrý žáby (1994) a potom zcela neomylně sahala do svého arzenálu nadčasových hitovek a předkládala diváctvu jednu za druhou.
Byl to koncert, kterému nespadl řetěz, koncert, na který se pamatuje mnoho dnů po jeho skončení. Muzikanti se navíc představili v solidní hudební i pěvecké kondici. Pokud tedy něco vázlo, pak to bylo mluvené slovo mezi písněmi, které téhle kapele nikdy moc nešlo.
Na koncerty se ale chodí kvůli písničkám. Lucie k těm starším přidala pár kousků z posledního alba EvoLucie a ukázalo se, že se skladba Nejlepší, kterou znám definitivně dostala na úroveň těch, které přežijí časy. Je to kompozice silná, emotivní, všeobjímající, textově krásná.
Kapela hrála pro povolený počet diváků. Představila se na velkém pódiu, a ač nebylo vizuálně příliš košaté, jeho majestátnost a světelné efekty stačily k tomu, aby koncert dostal punc velkého.
A ještě jedna věc se v úterý podařila. Noc to byla poměrně chladná, v tomto ohledu prodloužila nevlídnost dne. Lucie ale z pódia diváky neomylně zahřívala. Nejenom v důsledku toho, že mnozí na její skladby tančili či se tiskli k láskám po svém boku. I proto, že vidět na pódiu tuhle slavnou českou partu je pořád zážitek.
| Lucie |
|---|
| koupaliště Džbán, Praha, 24. srpna |
Hodnocení: 80 %
Může se vám hoditna Zboží.cz: