RECENZE: Lucie s filharmoniky semknutá

Do opery se vrátila po dvaceti letech. Poprvé do ní vstoupila v roce 2002, kdy odehrála bratislavskou předpremiéru a pražskou premiéru ve Státní opeře Praha s Českým národním symfonickým orchestrem, Bambini di Praga a hosty. Letos ji v největší české sportovní hale doprovodila Filharmonie Hradec Králové, kterou řídil Kryštof Marek, autor většiny nových aranží (další vytvořil Michal Nejtek). A také pěvecký sbor.

Hned na úvod zařazený Medvídek, ke kterému orchestr spolu s kapelou dospěly po lehce napínavém předehře, ukázal, o co půjde. Tahle skladba je pro orchestrální aranže jako dělaná, však jí také náležitě slušely. Přitom ji neopanovaly. Neodklonila se s nimi od své podstaty a netlačila se jiným, třeba hudebně experimentálnějším směrem.

Byly ctěny podoby původních písní, do kterých byly nové aranže vetkány s rozumem a citem pro věc. Dokonce i s citem pro hlasitost, protože ve výsledku to v O2 areně byl především koncert rockové kapely, kterou doprovázeli filharmonici. Hned druhá písnička Vona říká jó to ostatně razancí nové podoby potvrdila.

Lucie si pro orchestrální prezentaci vybrala samozřejmě písně, které si o takový dotek ze své podstaty říkají. Týká se to především těch volnějších (L’aura, Nejlepší, kterou znám, Lucie, Rouháš se bohům a další). Sáhla však i k takovým, jejichž kvapíku filharmonici spíše jen sekundovali, možná jej dokonce lehce přibrzdili (Chtěli jsme lítat, Takhle tě mám rád). Co do „velikosti“ zvuku pak byl zajímavý vcelku komorní doprovod písně Já to nemám spočítaný.

Přestože členové Lucie během koncertu průvodním slovem tradičně šetřili, připravili divákům v hale nejméně dva emotivní momenty, které až tak nesouvisely přímo s písněmi, jež na pódiu zněly. Zpěvák a kytarista Robert Kodym věnoval skladbu Než tě rozkradou své ženě, s níž 11. listopadu oslavuje dvaadvacet let od společného svatebního dne.

Písničku Sen přišla namísto Lenky Dusilové zazpívat Terezka z dětského domova v Mostě, a provedla to skvěle. Před časem se svěřila Tereze Maxové z Nadace Terezy Maxová dětem, že by se ráda dostala na konzervatoř. Ta požádala o pomoc s kontakty na nějaké učitele své přátele ze skupiny Lucie, a ti, když slyšeli, jak je mladičká zpěvačka talentovaná, přizvali ji do písně Sen jako hosta na turné. V Praze její výkon diváci ocenili už ve chvíli, kdy zazpívala prvních pár tónů.

S orchestrálními aranžemi vynikl během čtvrtečního koncertu jeden neoddiskutovatelný fakt. V Lucii zpívají dva z nejosobitějších zpěváků na české hudební scéně, David Koller a Robert Kodym. Už jenom kvůli tomu jsou koncerty téhle kapely zážitkem. A což teprve, když se jejich hlasy v písních spojí a pospolu dosáhnou barvy, kvůli které lidé mnohé písně této kapely milují. S filharmonií na pozadí je to dvojnásob příjemné.

Přestože se nad pódiem promítalo na LEDkových panelech, úprava scény působila noblesně, stejně jako to, že filharmonici, sbor i dirigent byli v prostoru nad Lucií, byla to především oslava hudby. Přesněji písniček Lucie a jejich schopnosti vstřebat do sebe zvuky odjinud.

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: Best Of - Lucie, Pohyby - Lucie, Větší než malé množství lásky - Lucie, Slunečnice - Lucie, EvoLucie - Lucie