RECENZE: Loutkový Malý pán je velkou sázkou do loterie

Je to sázka do loterie a jen ohlasy dětského publika vydají v tom směru konečný verdikt.

Není to ale jediná sázka, s níž jdou tvůrci filmu do kin. Možná větší problém může být v rozporu obsahu a výtvarného pojetí. Děj pohádky je mírný, klidný a směřuje spíše na ty nejmenší: v lese v kopečku hlíny si postavil domek Malý pán. Žil tam spokojeně sám a s pocitem, že mu nic nechybí. Najednou mu však klidný spánek začal rušit opakující se sen, že se mu přece jen něčeho nedostává.

Nevyspalý Malý pán se tedy vydá do světa najít odpověď na to, co by to mohlo být, jako v pohádce o Kohoutkovi a slepičce postupuje z místa na místa, od jednoho k druhému, až nakonec najde to, co jen trochu starší publikum správně tuší od začátku: přátelství a láska je to, oč tu běží.

Jenže výtvarná stránka filmu s tímto prostinkým dějem nejde příliš dohromady. Jakkoli má pojetí Františka Antonína Skály nesporně bizarní kouzlo, malé děti, které ocení děj, se mohou jeho potvor a temných scén dost bát.

Velkou předností Malého pána je v každém případě precizní práce, kterou tvůrci odvedli. Kromě toho v druhé polovině filmu po meditativním a trochu nudném začátku přibývá i akce, humoru a vnitřního napětí, příběh graduje a záporák dostává na frak. Forma loutkové klasiky ustupuje do pozadí, jde o to, co se děje.

Skvěle obsazené jsou herecké hlasy. Saša Rašilov jako Malý pán, Valerie Zawadská v roli Prázdné hlavy, Miroslav Táborský jako Promodral, ale především Pavel Liška v roli Drzého zmetka a Miroslav Krobot jako Havran vnášejí do filmu velké kouzlo.