Článek
Deák necítí nutnost posunout text blíž k současnosti, jako před dvěma lety v Moravském divadle v Olomouci, kde hru uvedli v razantním přepisu Anny Saavedry. Modelová situace pětice mladých žen uzavřených po smrti otce na osm let matčiným příkazem za zdmi rodného domu je natolik dramaticky nosná a sdělná, že žádnou aktualizaci nepotřebuje.
Inscenace se odehrává na strohé scéně s dřevěnými lavicemi, evokující prostor chrámu. Ženy nosí černé šaty, jež sice nepostrádají zdobnost, ale svou klášterní uniformitou je zbavují ženskosti. A o tu zde právě jde. O násilím potlačenou přirozenou touhu po uplatnění ženské role, a to i přesto, že všechny dobře vědí, že v tomto mužská práva upřednostňujícím světě je ani v manželství nečeká nic dobrého.
Emoce a rytmus udává Razam
Ačkoli ve hře samé se muži neobjevují, jedním z jejích hlavních hrdinů je vesnický krasavec Pepe Romano, o něhož dívky svedou drsný boj. A nejmladší Adéla za své vítězství krutě zaplatí. Emotivní hladinu i rytmus inscenace určuje živě hrající kapela Razam, jež s vinohradským divadlem připravila už Baladu pro banditu, tentokrát ve spojení s íránským hudebníkem a zpěvákem Shahabem Tolouiem. Jejich hudba vtěluje nevyřčenou touhu do drsných španělských písní v rytmu flamenca. A v něm po scéně víří i pětice hereček, které skrze stylizovaný taneční pohyb vyjadřují své potlačované emoce a vzájemné vztahy. Je to působivé, ale po čase se z tanečních kreací stává ornament, mechanicky nahrazující herecký prožitek situace.
Bernarda Alba Terezy Bebarové nemá tradiční drsnost a panovačnost této postavy, ale nenahrazuje ji něčím výrazně jiným. Přestože v druhé části představení naznačí i láskyplný vztah k dcerám, zůstává u tohoto ojedinělého okamžiku, jinak v jejím rejstříku převažuje neosobní chlad s prázdným pohledem. V krizových chvílích se zaštiťuje obrazem mrtvého manžela jako všeplatnou patriarchální ikonou, ale její autorita není zakotvena v konkrétním hereckém uchopení postavy.
Bernardinu domu i inscenaci vládne Regina Rázlová
Bernardinu domu i inscenaci vládne suverénním výkonem Regina Rázlová v roli Bernardiny služky a důvěrnice Poncie. Rázlová má postavu propracovanou do nejmenších intonačních, pohybových i mimických detailů, má v sobě drsnost i zoufalství věštkyně Kassandry, jejímuž proroctví nikdo nenaslouchá. Přirozeně dosahuje bezprostředního kontaktu se všemi ostatními postavami a vnáší do dusného příběhu i žádoucí ironický humor.
Z pětice dcer upoutá svou výbušnou ženskostí Jana Kotrbatá, jejíž Adéla se řítí k tragickému vrcholu s urputnou vůlí k naplněnému životu za každou cenu. Její hlavní protihráčka, Martirio Sabiny Rojkové, má handicap v hereččině stále polodětské vizáži i jednání, jež její ženský protest mění v pubertální vzpurnost. Angustias Andrey Elsnerové akcentuje tichou zatrpklost stárnoucí ženy, která ví, že ani sňatek s Pepem, které jí ostatní tak závidí, ji už z životní prohry nespasí. V roli Služky vytvořila živou postavu s vlastním osudem Andrea Černá.
Vinohradský Dům Bernardy Alby nabízí divákům pohled na stále živé téma v atraktivním hudebně-tanečním pojetí.
Federico García Lorca: Dům Bernardy Alby
Překlad Antonín Přidal, režie Juraj Deák, scéna David Bazika, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Razam a Shahab Tolouie, pohybová spolupráce Vendula Poznarová. Premiéra 20. května v Divadle na Vinohradech, Praha.
Hodnocení 75 %
Může se vám hodit na Firmy.cz: