RECENZE: Lítá v tom aneb Proč se držet svého kopyta

Už námět filmu je obehraný a banální až běda. Svobodný, zdaleka ne nejmladší Lukáš (Kryštof Hádek) sám o sobě říká, že jediná ženská, se kterou kdy vydržel, je jeho máma Eva (Taťjana Medvecká). Partnerky střídá jako pověstné ponožky, jenže maminka už si přeje mít vnoučata. A protože je na smrt nemocná, Lukáš by jí chtěl poslední přání splnit.

Zdálo by se to nemožné, ale scenáristé vymysleli hned na začátku, jak na to. Nastěhovali k Lukášovi do domu těhotnou Natálii (Kristína Svarinská), toho času bez partnera. Ta se pak za tisícovku uvolí sehrát u Eviny smrtelné postele Lukášovu milou a budoucí matku jejich dítěte. Maminka je šťastná a nejpozději ve chvíli, kdy se po transplantaci srdce uzdraví, je zcela zřejmé, jak to celé bude dál i jak to dopadne.

Prostor pro pochybnosti neexistuje, a ač se tvůrci snaží do poslední chvíle diváky napínat, činí to tak naivně, urputně a průhledně, až je člověku stydno. Pocit studu zejména za zúčastněné herce ostatně prochází celým filmem.

Postava matky působí, jako by neprodělala transplantaci srdce, ale lobotomii. Nepozná neuvěřitelně průhledné lhaní, oběma se plete do života slovními perlami „Okamžitě si dejte pusu!“ a „Kdy jste měli naposledy pohlavní styk?“. Neváhá mezi ně ulehnout do postele ani rozhodovat o jménu budoucího dítěte. Ať se Taťjana Medvecká snažila sebevíc, uvěřitelnost její postavy se limitně blíží nule.

Nejpřirozenější je Kryštof Hádek, ale ani on nemohl příliš pomoci filmu, který je postavený na hloupém základě a jehož děj by vydal stěží na půlhodinovku. Tvůrci se tedy snažili „nahnat“ čas jednak neúměrným natahováním scén, jednak plevelnými a pohříchu trapnými vedlejšími motivy, jimiž jsou vztah matčiny lékařky a Lukášova bratrance nebo matčina nová láska. Nic z toho nemá vazbu na hlavní zápletku ani sebemenší důvod se stát.

Nápad udělat z Lukáše milovníka vesmíru by z výtvarného hlediska nemusel být špatný, ale není dostatečně využitý. Nápad udělat z Natálie striptérku je trapný.

Dianiška se tedy po vzoru úspěšnějších kolegů (Jan Hřebejk, Petr Zelenka, David Ondříček) také pokusil rozkročit mezi divadlo a film. Inu, nepovedlo se. Jako pokus to bylo nejspíš trochu drahé, ale třeba to diváci na vstupném zaplatí.