Článek
Důmyslně zvolený repertoár ukázal široké možnosti pětadvacetiletého klavíristy, který vynikajícím způsobem dokázal odstínit jednotlivé stylové fáze vývoje klavírní poetiky. Předvedl přitom neobyčejnou technickou vybavenost a snivou krásu kultivovaného úhozu.
Zahájil Mozartovými Dvanácti variacemi na téma písně Ah, vous dirai-je, maman, kde jako by navázal na starší umění francouzských hráčů na clavecin bohatě zdobnou ornamentikou.
Jiný byl jeho výkon v Beethovenových 32 variacích na vlastní téma c moll a především v klavírní sonátě f moll zvané Appassionata. Ta vyrůstala z pianissima do emocionálních vrcholů, meditační atmosféru měla ve střední větě.
RECENZE: Expresivní drama v okázalém provedení
Závěrečná polnice dominantního nonového akordu ohlásila bitevní vřavu doprovázenou dokonalou prstovou technikou ve finále. Zvláštní, jak daleko se během necelých třiceti let posunuly hranice rokokově lenošivého hédonismu směrem k revolučně napoleonskému běsnění Beethovenova díla.
Mao Fujita zahrál Mozarta, Beethovena i Liszta.
Druhou část večera zahájil Mao Fujita skladbou svého krajana Ajia Yashiry. Výběr z jeho 24 preludií připomínal idylickou atmosférou obdobný deník rozmarných nálad Fryderyka Chopina. Miniatury vystřídala impresionisticky pestrá Fantazie h moll Alexandra Skrjabina. V barevném duchu vyzněl i Petrarkův sonet 104 z Lisztových Let putování prostoupený lesem alterovaných akordů.
Obraz pekla otevřely sestupné postupy zvětšených kvart ve Lisztově Fantazii quasi Sonatě Po četbě Danta, kde pianista v jakémsi sabatu čarodějnic doprovázeném bohatou akordovou a oktávovou technikou v ohnivém lisztovském gestu přetrhl nechtěně basovou strunu. Bouřlivé ovace publika nebraly konce. Skvělý zážitek.
| Mao Fujita – klavírní recitál |
|---|
| Dvořákova Praha, 13. září Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha |
| Hodnocení: 100 % |
RECENZE: Symfonický triumf tragédie a osudu
