RECENZE: Linkin Park demonstrovali svou sílu

Není divu. Linkin Park za sebou mají léta praxe i slávy a koncertně dovedou své leckdy velmi „syntetické“ skladby podat se živou přesvědčivostí rutinérů. Stalo se to i při pražském vystoupení, a pomohlo to hlavně písničkám z nové desky. Pokud je jim totiž vyčítán příliš patrný popový nádech, v koncertním provedení nabraly větší rockový švih.

Od prvního okamžiku bylo evidentní, že Linkin Park mají pobyt na pódiu rádi a lze jej počítat mezi jejich silné zbraně. I s pomocí samplů hudbě krásně odsýpala, Chester Bennington zpíval s přehledem a jistotou i ty nejsložitější a nejtěžší party a jeho kolega Mike Shinoda se ujímal rapovaných pasáží s noblesou a znalostí řemesla.

Publikum asi nejvíce kvitovalo skladby z debutového alba Hybrid Theory (2000), které už dávno vstoupilo do historie jako jedno z nejúspěšnějších v novém tisíciletí. Když tedy už jako pátá v pořadí zazněla hitovka One Step Closer, dav se rozezpíval a dal tak Benningtonovi prostor k tomu, aby si trochu oddechl.

Bylo by ale nespravedlivé považovat skladby z pozdějších alb za jakkoli „méněcenné“. Linkin Park i po těch z Hybrid Theory nahráli řadu takových, z nichž některé ještě dosáhly na status hitu a další jsou pozoruhodné svou aranží, dynamikou či jen základním nápadem.

Navíc mají charakteristický sound. Ať už desky kapely uhýbaly elektronickým nebo popovým směrem, pořád je snadné po pár odehraných akordech poznat, že patří do jejího repertoáru. A když se to nepovede podle šlapavé hudby, osobitých postupů a dynamiky, vše je jasné poté, kdy se do zpěvu pustí Bennington nebo Shinoda.

Na Aerodrome Festivalu zahráli Linkin Park čtyřiadvacet skladeb. Škoda že skvělou Crawling předvádějí jen v klavírní verzi, přesto byl jejich set skutečným vrcholem celé akce.

Přitom se v Letňanech předváděly kapely vesměs zajímavé. Kanadští Simple Plan hrají hudbu přímočarou, veselou a velmi melodickou. Pojmout tyto vlastnosti do písniček přitom není jednoduché, a protože koncert ukázal, kolik známých skladeb kapela v repertoáru má, a ona je navíc prezentovala s nadhledem a vkusem, byl její set dobrou průpravou na finále v podobě vystoupení Linkin Park.

Machine Gun Kelly, raper z Clevelandu, přijel s doprovodnou rockovou kapelou. Jeho výkonu to dalo více výbušnosti, nic zvláštního ale nepřinesl. Byť vložil do svého vystoupení pořádný kus upřímnosti, vidět ho znovu není životně důležité.

Britští Enter Shikari patří do klubů. Přestože jdou jejich indie-elektronické skladby ve své dravosti až na dřeň, ta ukrutná porce energie se pod širým nebem rozprskla nad hlavami fanoušků a zbyl z ní dojem smíšený.

Royal Republic ze Švédska naopak zvládli svůj garážový rockový blok s grácií, za obrovského vedra, a ještě ve slušivých oblecích a britští Counterfeit se nezalekli toho, že vystupovali první, a předvedli, jak se píší dravé skladby s klubovým duchem, kterého je možné vypustit na velkém prostoru a on se s ním ihned spřátelí. Zpěvák Jamie Campbell Bower navíc roli frontmana zvládá výtečně, a tak si klidně rozdělil prostor pod pódiem na velké okruhy a nechal v nich fanoušky dovádět.

Britští Mallory Knox nedorazili. Kapela, která měla akci zahajovat, měla v noci na neděli v Německu autonehodu. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale na čas do Prahy dojet už nedokázala.

Podle sdělení pořadatelů přišlo na čtvrtý ročník Aerodrome Festivalu pětadvacet tisíc diváků. Jistě spokojených. A slunce hřálo tak, až to bylo trochu nepříjemné.

Celkové hodnocení: 80 %