Článek
Inscenace asociativním způsobem pracuje s paralelou mezi krajinou a lidským tělem. Na deseti obrazovkách umístěných na scéně běží film, který principem makro fotografií zobrazuje detaily lidského těla: zbrázděná kůže připomíná kůru stromů, oblé křivky horská úbočí a vlasy les či trávu. Po těle klouže písek i stéká voda, stejně jako po měnící se krajině.
Deset účinkujících zkoumá možnosti lidského těla z různých pohledů – baletu, pozemní i vzdušné akrobacie, kontorsionistiky, breakdance, pantomimy i fyzického divadla.
Vizvárymu se daří jednotlivé výstupy propojit do organického celku pohybové básně, která plyne v příjemném tempu i návaznosti a diváky inspiruje k myšlenkám o možnostech, hranicích i kráse lidského těla. A to bez ohledu na věk.
V inscenaci vystupují tři generace umělců a každá přináší na jeviště svou osobitost a úhel pohledu na lidské tělo. Od nejstaršího tanečního páru, který zaujme projevem prozářeným emocí, přes energií nabitou mladou a střední generaci až po holčičku, jež svět vnímá skrze mobil, jímž natáčí dění na scéně diváky i v hledišti.
Kdo od inscenace očekával výrazný posun v poetice i prostředcích Laterny magiky, bude možná zklamán. Kdo podlehne poezii lidského těla, jak ji Vizváry nabízí, užije si jeho sedmdesátiminutovou sugestivní inscenaci se vším všudy.
| Radim Vizváry: Krajina těla |
|---|
| Námět, režie a choreografie Radim Vizváry, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Petra Vlachynská, hudba Robert Jíša. Premiéra 10. listopadu na Nové scéně, Praha. |
| Hodnocení: 80 % |
Může se vám hodit na Firmy.cz: Nová scéna Národního divadla
