RECENZE: Lhotákovo létání ke hvězdám

Na stěnách pražského Musea Kampa doprovázejí Lhotákovy obrazové fantazie svými básněmi či úryvky textů Ivan Blatný, Adolf Branald, František Hrubín a další.

Kamil Lhoták (1912–1990) patří bezpochyby k tvůrcům, jejichž práce mají tak neopakovatelný rukopis, že si je nelze splést.

Na jeho obrazech je všudypřítomný zvláštní nostalgický smutek po starých dobrých zašlých časech, kdy na obloze místo nadzvukových dravců velebně pluly balóny, vzducholodě či aviatické stroje kavalírů s vlající dlouhou šálou. Obloha byla modřejší, tráva závodiště zelenější a lidé byli k sobě hodnější. Tak působí svět Kamila Lhotáka na první pohled.

Expozice se však snaží výše uvedený stereotyp poněkud poopravit. Talent malíře a ilustrátora byl totiž tak košatý, že tematický záběr je přece jen širší a nelze ho redukovat pouze na balóny na nebi.

Na výstavě najdeme více než šedesát olejomaleb z období 1937–1954. Mnoho děl má navíc svou veřejnou premiéru, takže návštěvník může být v mnoha případech překvapen tím, co na nich uvidí.

Jedním z raritních děl, které jsou v Museu Kampa zastoupeny, je olej V americkém salonu r. 1885 z roku 1938. Už kompozice je pro Lhotáka netypická.

Kavalír s dámou sedí v popředí u stolu, vzadu oficíři v modrých uniformách hrají snad karty a v pozadí sedí dva gentlemani. Vše je zahaleno dýmem z doutníků a starosvětskou atmosférou pařížských tančíren.

Takový obraz by člověk čekal od Cézanna nebo Toulouse-Lautreca, ale ne od Lhotáka. Olej má navíc obdivuhodný rám z trojího dřeva, jež plátno esteticky povyšuje.

Vůbec všechna vystavená díla mají nádherné rámy. Některé jsou z tenké a decentní hnědé linie, jiné sázejí na masivní lakovanou okázalost a další zase na hebkou krémovou barvu. Rámy obrazů na této výstavě představují přidanou hodnotu, jsou dalšími uměleckými díly. S nadsázkou lze říci, že by v sálech mohly bez problému viset samy za sebe a návštěvník by si stejně odnesl estetický prožitek.

Vraťme se však k tématům Lhotákových obrazů. Obdivuhodná je jeho schopnost vytvořit idylickou atmosféru za všech okolností. Štíhlý krk žirafy se vztahuje k obloze a dáma na koni hledí na letícího dravce na zlatozelené přízračné obloze. Možná právě obloha je tím rozdílovým faktorem, který vytváří specificky snovou nadstavbu.

Když se díváme na šmolkově modrou klenbu nad pelotonem závodníků na Tour de France, nevidíme jejich otrockou námahu, ale skoro jim závidíme, že mohou jet v tak krásné krajině.

Lhoták umí vkládat do svých děl i ironickou symboliku. Na obraze Mír z roku 1941 sledujeme na romantické obloze letící vzducholoď, ale dole na Vítězném oblouku vlaje bílá vlajka, znak kapitulace.

A jak známo, Francie rok před vznikem oleje kapitulovala. Možná by v názvu měl být za slovem mír vykřičník a otazník.

Obrazy Kamila Lhotáka zvou na výlet ke hvězdám každého, kdo o to stojí. S přivřenýma očima se díky jeho talentu můžeme prosnít až do světů, po kterých jako malí toužíme a věříme, že existují.