RECENZE: Lenny vsadila dobře, na hudební svobodu

Svou hudební zručnost vyzkoušela na dvou dobrých minialbech, ale vnitřně prý cítila, že k realizaci celého alba potřebuje více času. Stihla mezitím vystudovat tvorbu skladby na škole v Londýně a osvojit si tam návyky, které nejsou v České republice vždy přirozené.

Patrné je to například ve zvuku desky, který nevykazuje prvky rádiové podbízivosti. Je v podstatě dost nezávislý, přitom členitý, a to i s ohledem na prvky, které se v něm objevují jen párkrát. Každý přitom má opodstatnění a se skladbami souzní.

Celkový zvuk kolekce pak podporuje trumf zpěvačky – její hlas. Je navíc dobré, že ta už tolik nezdůrazňuje svůj chraplák. Ne že by nebyl charismatický a příjemný, nicméně na koncertech Lenny bylo občas patrné, že jej odhaluje tlakem, ne vždy zcela přirozeně. Na albu už to tak není.

Zazní tam, kde je na místě, a vedle něho se zpěvačka s chutí pohybuje i v poklidné hlasové poloze, přičemž charisma neztrácí.

Lenny si dopřála hudební svobodu, jistě výsledek odkládání desky. Jestliže v minulosti naznačila, že by mohla být zpěvačkou u piana, aby pak přitakala i vstupu kytar, na albu Hearts obě polohy mísí a ještě jim dodává stylovou dynamiku.

Vzniklo alternativní poprockové dílko, jehož síla je i v celkové koncepci. Pokud totiž vytrhneme z kontextu jednu skladbu, označíme její styl a třeba budeme spokojeni. Rozhodně tím ale nebude žánrově označena celá deska, takže ve finále se ona spokojenost možná zcela rozplyne.

Důležitější je vnímat přirozené počínání Lenny na celé ploše nahrávky. Stylová pestrost jí sluší, ve svých textech zpívá anglicky o ženách i vztazích, v Hearts pak odhaluje osobní příběh, jehož pozadí zřejmě rozkryje časem.

Nenahrála hity na první poslech, ale nahrála uvěřitelnou desku svého talentu a mládí.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: