RECENZE: Legenda o meči v podání Guye Ritchieho. Klasický příběh dostal moderní háv

Ritchie, který je s Jobym Haroldem a Lionelem Wigramem podepsán i pod scénářem, vzal klasiku do vlastních rukou a naložil s ní zcela po svém, ostatně stejně jako se zmíněným Sherlockem Holmesem. Neodpustil si do filmu vložit – byť na chvilku – ani Davida Beckhama.

Úvodní bitva s obřími slony, kteří by dokázali vychýlit Zemi z osy, působí, jako kdyby měl přijít úplně jiný film. Pak Ritchie ve strhujícím tempu a střihu představí během několika minut Artuše od dětství, kdy mu jeho strýc zavraždil otce a sám se posadil na trůn, přes „výchovu“, kterou mu jako nalezenci poskytl nevěstinec ve starém Londýně, až po dospělost.

Bohatými svaly obdařený mladý muž si to díky drsnému tréninku dokáže rozdat s každým, pro ostré slovo ani ránu nejde daleko, ale stále ještě netuší, kdo je a kam patří, o kouzlu meče Excalibur nemá ponětí. Ale osud v podobě čarodějky je neúprosný a Artuš mu musí jít vstříc, ať chce nebo ne. Zrozen pro trůn se k němu musí dostat.

Jak se k němu dostane a co si s ním počne, je dostatečně známo všem milovníkům legendy i filmů, kterých už je na toto téma značné množství. Ale žádný z nich není takový jako ten Ritchieův, v němž se zcela volně nakládá jak s legendou, tak s časem, a to nejen pokud jde o dějovou linii, ale i ve stylu celého filmu včetně krátkých sestříhaných účesů a obměňujících se kostýmů.

Jsou tu postavy, které navzdory historickému hávu filmu pronášejí zcela současně znějící hlášky, jsou tu odkazy na moderní dobrodružné fantasy filmy, je tu supernákladná velkolepá výprava a efekty a také humor, jaký ve starém příběhu zdánlivě nemá co dělat. Dohromady je to fungující nálož výpravy a efektů, show, v níž nejméně podstatný je onen starý známý příběh.

Právě pořádně vystavěný příběh a jeho vyprávění je totiž to, co filmu citelně chybí. Ritchie v zaujetí vlastním stylem počítá s tím, že legendu buď diváci znají a je na nich, jak budou jeho výklad vnímat, nebo je nezajímá.

Artuš v podání Charlieho Hunnama je pohledný sympaťák, ale rozhodně ne hodný chlapec. V pořádku. Potřeboval by ale mnohem silnější příběh s napětím a gradací než jen opakované psychologizující vzpomínky na poslední větu, kterou v útlém dětství slyšel: Uteč, synku!

Hunnam se úlohy zhostil se ctí, výraznější je ale Jude Law, který v postavě Artušova úhlavního nepřítele a vraha jeho otce Vortirgena naplno využil všechny výhody charismatických záporáků.

Ritchie tedy útočí především na smysly: z rychlých střihů až přechází zrak, efekty mají agresivní náboj, hudba Daniela Pembertona s obrazem dokonale souzní. Král Artuš: Legenda o meči je film pro publikum, které chce být k sedadlu přikováno efektní podívanou, milovníci epických historických filmů s klasickými hrdiny si ale na své nepřijdou.