RECENZE: Kuciak: Vražda novináře. Pavouk, jehož síť neměla být rozpletena

Film vzbudil velkou pozornost už při své evropské premiéře na MFF Karlovy Vary. Vedle již mediálně známých faktů, okolností a důsledků vraždy totiž přináší i řadu dosud nepublikovaných záběrů a informací a hlavně podává obraz celé tragédie a jejího následného vyšetřování v souvislostech a komplexně.

Už to, že se práce na dokumentu ujal respektovaný investigativec Sarnecki, který předtím pracoval na případu vraždy ukrajinského novináře Pavla Šeremeta, přináší cenný pohled zahraničního, tudíž ničím nezatíženého, nezaujatého filmaře.

První část se věnuje především známým událostem, které hýbaly před pěti lety nejen slovenskou společností. Připomíná obří demonstrace, jaké se do té doby od listopadu 1989 na Slovensku nekonaly. Ukazuje aroganci lidí, kteří ještě v době zahájení vyšetřování byli u moci, například policejního prezidenta Tibora Gašpara, jenž nedokázal, respektive nechtěl na tiskové konferenci odpovědět na žádnou konkrétní otázku, zato ujišťoval, že „nežijeme žádný mafiánský stát“.

To vše jsou celkem známé věci, ale je nanejvýš pravděpodobné, že za pár let si je bude pamatovat málokdo, takže do dokumentu patří. To nejpodstatnější však přichází zhruba po prvních pětačtyřiceti minutách filmu, když ředitelka a zakladatelka investigace.cz Pavla Holcová získává od nejmenovaného zdroje kopii vyšetřovací složky. Ta zahrnuje dokumenty ze zabaveného počítače a zašifrovanou komunikaci údajného objednatele vraždy, podnikatele úzce spjatého s vládnoucí politickou stranou. Ve spolupráci s redakcemi slovenských médií pak vzniká tzv. Kočnerova knihovna.

Novináři v ní při pročítání zašifrovaných zpráv objevují a odhalují příběh oligarchů, zkorumpovaných soudců, samolibých podnikatelů, prohnilé policie a bezskrupulózních politiků. A divák nestačí žasnout, že to vše je vůbec možné v civilizované evropské zemi.

Ve filmu hovoří nejen rodiče zavražděných, jejich právníci a řada investigativních novinářů, ale sympatické je, že tvůrci nechali mluvit také Kočnerova obhájce. Mrazí při výpovědi vraha, když detailně popisuje, jak přišel k domu, čekal a pak dvojici chladnokrevně zavraždil. Dojímá smutek, ale i odhodlání rodičů obětí po osvobození Kočnera a Zuszové dotáhnout vše až k jejich odsouzení.

Jak říká Holcová v závěru, odkaz Jána Kuciaka je obrovský. „Je trochu tragédie, že on byl příčinou toho, že všechny ty informace vyšly na povrch. Pro mě je asi nejdepresivnější částí celého toho příběhu, že on už to nevidí.“