Článek
Expozice je složena především z prací, které vznikly na začátku dvacátého století, a některé z nich nejsou veřejnosti příliš známé.
Výtvarníka inspiroval především norský malíř Edvard Munch a z uměleckých směrů pak expresionismus a kubismus.
Zjednodušeně lze říci, že ideově se Kubištovy grafiky posouvají vždy na pomyslné ose, jejíž krajní body tvoří výše uvedené styly. Tam, kde ho tematicky zajímá vztah člověka a krajiny, posouvá svůj výtvarný rukopis až k hranicím syrového hyperrealismu.
Ačkoli jsou jeho grafiky v zajetí pouhých dvou barev, tedy černé a bílé (případně jejich odstínů), je z každé linie patrné, že nad použitím barvy vždy hluboce přemýšlel. A snažil se jí porozumět nejen jako prostředku vizuální řeči, ale také jako mysticky symbolickému sdělení. Mezi oběma významy donekonečna hledal co nejlepší harmonické souznění, aby dosáhl ideální kompozice.
Když se na nějaké dílo díváme delší dobu, dostaví se pocit, že se nad krajinou, lidmi či městem stahují temná mračna. Jako by tvůrce do svých grafik podvědomě dostával tíseň z hrůz první světové války.
Nejmarkantněji tento pocit vyjádřil na grafice Pozůstatky padlého z roku 1918. Ležící umrlec pod naježeným ostnatým drátem a s vytrčeným bajonetem v bujné trávě působí jako opravdu tvrdá výstraha.
I slunce, které visí nad idylickou mořskou zátokou, má kolem sebe temný závoj. Název U moře v tomto kontextu působí téměř nepatřičným dojmem.
Kubišta totiž často sází kromě symboliky barvy i na drobný detail ve druhém třetím plánu. Díky němu může vyprávět na jedné ploše několik příběhů najednou.
| Bohumil Kubišta – Grafika |
|---|
| Východočeská galerie, Pardubice, do 28. února |