Článek
Bill Murray, Harold Ramis a Dan Aykroyd už nejsou hlavními hrdiny, nahradily je dámy (Melissa McCarthyová, Kristen Wiigová, Kate McKinnonová, Leslie Jonesová), což prý mezi některými zuřivějšími fanoušky už předem vyvolalo nenávistné komentáře. Kdyby jen tušili, že to je ten nejmenší problém.
Krotitelé duchů nejsou nudní proto, že tam hrají ženy, ale proto, že příběh nemá pevné základy, a tak se celý film hroutí. Scénář je banální, neobsahuje jedinou novou myšlenku, která by svět Krotitelů duchů nějak rozšířila a udělala zajímavým pro diváka roku 2016. Nové hrdinky v podstatě jen opakují to, co dělali krotitelé duchů před třiceti lety, a hádají se u toho.
Co scénáři zoufale chybí, je kvalitní humor. Nejlepší momenty poslouží k lehkému pousmání, většina je pak naprostá vata. Je to škoda, protože komičky v hlavních rolích už v jiných filmech dokázaly, že umějí hrát, jen by musely mít co hrát.
Příběhu také chybí více napětí. Akce se sice do něj snažili natláskat co nejvíce, ale je to akce trestuhodně nudná. Zdlouhavé scény, u kterých stejně víte, jak souboj dopadne, zanechávají matný dojem. Duchové jako nafukovací panáci, duchové slizáci, paprskomety a na zemi přichystaná past na duchy. Tohle všechno jsme už přece stokrát viděli!
Převládající nudu se snaží rozpustit camea, a tak se na plátně mihne třeba Ozzy Osbourne (pobavil, ale dvě vteřiny) či Bill Murray (asi dvě minuty). Pár forků se povedlo s Chrisem Hemsworthem, který si zahrál natvrdlého hezouna z recepce. Na celovečerní komedii to ovšem nestačí.
Krotitelé duchů předávají jasný vzkaz: Neotvírejte Pandořiny skříňky remaků a pokračování. Po desítkách let to nefunguje, ztrapníte sebe, i kdysi slavné filmy.