Článek
Žánrově kolísá mezi filozofickým pojednáním o relativitě krásy a laciným filmovým hororem. Herec David Prachař coby Zvíře je čímsi mezi Frankensteinem a Střihorukým Edwardem, pohybuje se na skákacích botách, máchá rukou s obřími drápy a chroptí zvukově upraveným hlasem.
Doprovází ho smečka černých bytostí, které ale slouží ponejvíce jako záchrana herce před nebezpečným pádem, jinak jsou jen beztvarou ilustrací zla. Scény se Zvířetem se odehrávají (s výjimkou jediného momentu, kdy se herec odváží až na předscénu) v hloubce jeviště před krví a drápanci pošpiněnou bílou zdí s chladnými zářivkami. Tím se Zvíře stává pro diváky doslova i metaforicky vzdáleným problémem, redukovaným na amplifikované řvaní.
Přední část scény zaujímá manéž cirkusu, do něhož inscenátoři proti Hrubínovu textu zasadili Krásku a její rodinu. Předvádějí se tam akrobaté, klaun, hudebníci, stepaři či siamská dvojčata, představující Krásčiny sestry, v podání Magdalény Borové a Pavlíny Štorkové ještě nejzábavnější prvek jinak neorganického přílepku, který celý příběh ani postavy nijak neobohatil.
Postavení Krásky v tomto cirkuse připomínajícím spíš komedianty z Prodané nevěsty (včetně nedotaženého triku s přinesením činky) je nejasné a Anně Fialové nezbývá než ji vést v tradiční poloze oddané dcery a nevinné dívky, bůhvíproč zamilované do monotónně a otravně chroptícího monstra. Fialová a Prachař by přitom jistě byli schopni uhrát Hrubínův příběh o lásce, jež vyrve lidskou duši ze zvířecího těla, s patřičnou poezií a hereckou přesvědčivostí. Bohužel však k tomu nedostali prostor.
Místo toho se pohádka rozmělňuje v nudně nezábavném cirkusovém skotačení a stereotypně vyráběné hrůze. A to, že šéf Činohry Národního divadla obsadí, dokonce v alternaci, do jen několikavětých a zbytečně připsaných postav Věštkyně a Kouzelníka přední herce souboru, na pondělní premiéře Janu Preissovou a Františka Němce, svědčí o tom, že jeho odchod z Národního divadla je oprávněný.
Časy, kdy Daniel Špinar dokázal, byť rovněž za cenu výrazného okleštění Nezvalova textu, na scénu Národního divadla přivést pro mladé publikum výtvarně i poeticky zajímavou Manon, jsou bohužel nejspíš nenávratně pryč.
| František Hrubín: Kráska a zvíře |
|---|
| Úprava a režie Daniel Špinar, dramaturgie Ilona Smejkalová, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Linda Boráros, hudba Matěj Kroupa. Premiéra 10. ledna v Národním divadle, Praha |
Hodnocení: 30 %