Článek
Nejstarší obrazy však dokládají Exnerovu původní postmoderní orientaci. Většinou jim dominuje jednobarevné pozadí plátna, na kterém jsou bez náznaku iluzí umístěné symboly a znaky. Ani tehdy autor nezapřel spojitost s výtvarnou tradicí. Jeho červené plochy maleb připomenou červeň, jakou v pozadí pašijových obrazů rád používal Třeboňský mistr, osobnost gotického umění v Čechách.
Obrat k respektu vůči výtvarné minulosti se u Exnera naplno projevil poté, kdy se otevřely hranice. Zamiloval si Toskánsko, kde rád pobývá a maluje. Kouzelné místo Evropy se pro něj stalo trvalou inspirací, vínem počínaje a renesančním humanismem konče. V jeho obrazech se objevila ona zvláštní krajina, kterou v 15. století malovali Gozzoli, Ghirlandaio nebo Fra Angelico, velikáni florentské renesance.
Exner však vynechal lidské postavy, v jejich díle neodmyslitelné. Zůstala jen samotná krajina, která se otevírá tak, že máme intenzivní pocit, jako bychom byli její součástí. Přináší to povznášející pocit.
Vedle krajin je druhým velkým tématem Exnerovy bilance zátiší a v tomto ohledu nezapře svůj obdiv k baroknímu malíři Caravaggiovi. Zátiší bývalo kdysi označováno jako mrtvá příroda a patřilo k symbolům pomíjivosti. Exnerovi jde ale o něco jiného. V zátiších kombinovaných někdy s krajinou stupňuje estetiku krásy. Místo plynutí času hledá harmonii tvarů a barev, mrtvou přírodu nahrazuje sněním a imaginací. A to vše je namalováno brilantní malířskou technikou opřenou o dávno zapomenuté návody a recepty starých mistrů.
Ne vždy je člověk bezmezně nadšen a našel by se občas i podnět pro kritické poznámky. Téměř každý ale na výstavě najde obrazy, které se dají označit za malé zázraky současné malby. Vazba na renesanci a baroko neznamená, že by se Exner vzdal pozice originálního tvůrce. Jeho poměr k umění minulosti je stejného druhu, jako byl obdiv Jana Zrzavého k Leonardovi da Vinci, z něhož se zrodilo několik obrazů, které pokládáme za perly české avantgardy.
Exner nenechává nikoho na pochybách, že nevěří v krizi malířství, jak ji proklamují horliví zastánci konceptuálních tendencí, které ovládly české výtvarné školy. Pojem umění pro něj zůstává spojen s obrazem, vesměs komorních rozměrů, který si může kdokoli pověsit ve svém bytě, aby se pohledem na něj těšil.
Exner nemá rád pojem imaginativní umění. Tento termín je ale nutné v jeho případě znovu oprášit. Výstavu doprovází kniha o jeho dosavadní tvorbě.
| Ivan Exner: Retrospektiva |
|---|
| Galerie Kooperativy, Praha, do 22. května, otevřeno od 10 do 18 hodin pouze v pracovní dn. |