Hlavní obsah

RECENZE: Koncové světlo. Smrt nebolí, ale nudí. Alespoň na Nové scéně

Právo, Radmila Hrdinová

Inscenaci Koncové světlo na téma smrt a co je po ní připravila Činohra Národního divadla v Praze. Jako autor textu je uveden dramaturg Jan Tošovský a kolektiv, režie je dílem Jana Friče.

Foto: Patrik Borecký

Saša Rašilov jako vědec měnící se v obřího červa.

Článek

Mladá žena (Magdaléna Borová) na začátku téměř dvouhodinového představení hraného bez pauzy klade divákům i sobě otázku Proč právě já? se stejnou hořkostí a šokem jako každý, kdo se dozví pravdu o svém blízkém konci. A za pomoci tříčlenného sboru „odtamtud“ prochází všemi nutnými fázemi svého odchodu od intuitivního odporu až ke smíření.

Tvůrci inscenace hledali odpověď na otázku, co následuje po fyzické smrti. V úvodu čerpají z Moodyho Života po životě, poté divák projde školením, v němž nechybějí indiánské obřady a mýty, starořecká Léthé, Danteho Peklo, Tibetská kniha mrtvých a řada dalších zdrojů až po bizarní technokratické vize a zbožštění ropy i obřího červa prznícího čisté panny.

Vše se odehrává na podsvícené scéně v indiferentním prostoru s ostrůvkem a pozoruhodnými laserovými fantaziemi. Čtveřice herců (kromě Borové i Jindřiška Dudziaková, Matyáš Řezníček a Saša Rašilov) se pohybují v genderově indiferentních i bizarních kostýmových kreacích, představujíce nejrůznější lidské i nadlidské bytosti.

Od slibného začátku ale dění na scéně velmi brzy upadne v monotónní patetické recitování „tajemných“ textů, nudně ukolébávajících divákovu pozornost stejně jako meditační hudba. A co hůř, posléze v křečovité psychedelické třeštění, jež spíše než ve scénáři avizovaný dekadentní kabaret připomíná zhulený puberťácký večírek.

A když se k tomu přidá módní ekologický apel, odkaz na Malého prince či Michaela Jacksona, tak už se smysl ambiciózní inscenace rozplyne v nedohlednu. Škoda, téma se dotýká nás všech, zvláště když se tvůrci strefili do počínající koronavirové pandemie...

Jan Tošovský a kol.: Koncové světlo
Režie Jan Frič, scéna Matěj Sýkora, kostýmy Juliana Kvíčalová, hudba Mojmír Měchura, světlo Jan Hons Šuškleb a Roman Jajčík, video Roman Dušek a kol. Premiéry 27. a 28. 2. na Nové scéně ND, Praha.

Hodnocení: 40%

Inscenovat operu trochu jinak a jinde

Kultura
Související témata:

Výběr článků

Načítám