Hlavní obsah

RECENZE: Koncert Keane prozářila forma Toma Chaplina

Právo, Jaroslav Špulák

3. 2. 2020, 8:53

Britští Keane vstoupili do hudební historie hned svým prvním albem Hopes And Fears z roku 2004. Jejich poznávacím znamením byly, a stále jsou, výrazné melodické písně, jež v základu čerpají z odkazu devadesátkového britpopu a přidávají si prvky popové alternativy či rocku.

Zpěvák Tom Chaplin natočil i dvě sólová alba.

Článek

Především to ale byla kapela bez kytary. V původním triu působili zpěvák Tom Chaplin, klávesista a vokalista Tim Rice-Oxley a bubeník Richard Hughes.

Na třetím albu Perfect Symmetry (2008) už se v některých písničkách zvuk kytary objevil. Sound skupiny zkrášlil, nicméně melodický tah skladeb dodnes stojí především na klávesových nástrojích a samozřejmě zpěvu.

Klávesista Tim Rice-Oxley ve Foru Karlín.

Loni v září vydala dnes již čtveřice páté album Cause And Effect a podniká k němu koncertní turné. V neděli večer vystoupila v pražském Foru Karlín, které bylo téměř zaplněné.

Koncert začal skladbou You’re Not Home, úvodní z loňského počinu. Na ten ostatně kapela myslela často. Do programu zařadila šest skladeb z něho, přičemž je rozesela mezi ty starší. Celý koncertní blok srovnal reálný sound v sále, takže byť je nové album trochu temnější než ta předešlá, písně z něho v programu nijak nevyčnívaly.

Zpěvák Tom Chaplin v čele kapely Keane v pražském Foru Karlín.

Zpěvák Tom Chaplin svým výkonem hned v úvodní skladbě napověděl, že je ve skvělé hlasové kondici. A potvrzoval to i dále, jeho pevný a znělý zpěv s výrazným rozsahem programu doslova vévodil, prozářil ho. Tím spíš, když celé vystoupení podporoval velmi dobrý a čitelný zvuk v sále.

Ostatní muzikanti Chaplinovi zdatně sekundovali. Klávesové plochy Tima Rice-Oxleyho srdnatě a s přirozenou lehkostí nahrazovaly zvuk kytary, a té se během vystoupení jinak baskytarista Jesse Quin také chopil. Třeba ve skladbě Spiralling, jež otevírá první „kytarové“ album kapely Perfect Symmetry.

Zhruba v polovině setu počala ale atmosféra trochu povadat. Bylo to zařazením několika písní, které v sobě nemají takovou vzletnost, či naopak melancholický tón výrazných balad, jež Keane v repertoáru také mají. Závěr večera však byl zase energický, protože došlo na další skladby s nevtíravým melodickým charakterem.

Britská čtveřice vystoupila na skromně vypraveném pódiu, jehož vizuální parádu měla kromě jí samotné na povel pětice panelů, na nichž se objevovaly různé geometrické prvky. Na stěně za nimi se pak střídaly rozličné barvy od světel, nová s každou další písní.

Keane potvrdili, že jsou vyzrálá koncertní kapela, která si těch téměř pětadvacet skladeb v bezmála dvojhodinovém programu obhájí tím, s jakou přesvědčivostí je prezentuje. Byl to příjemný a zábavný večer.