Článek
Jmenuje se Nejlepší pro všechny a dějově se dotýká její o několik týdnů mladší knihy pro děti Kdo zabil Snížka?. Svou studií vztahů v rodině a zároveň nevykročením z obyčejnosti a všednodennosti aspiruje na úspěch knihy Zmizet.
Ústředním tématem nové románové prózy je, jak už jsme u Petry Soukupové zvyklí, rodina a její vazby, vztahy, spory, selhání a očekávání. Především pocit viny a selhání v nastavených rolích.
Nevytváří nijak dramatické zápletky, předestírá obyčejnou situaci s obyčejnými postavami a nechává je vyprávět o svých životech a trápeních. Staví také vedle sebe město a vesnici a skrze postavy je nechává mezi sebou vypořádat. Srovnává tradiční život na vesnici s městem, které disponuje fastfoody a plným mobilním signálem.
Soukupová se neproměnila ve stylu ani tématu, používá jazyk, který nezdobí žádnými kudrlinkami, vypráví prostřednictvím střídajících se vnitřních monologů postav, které nejsou nijak graficky ohraničeny.
V knize se střídají tři vypravěči – babička Eva, která na začátku knihy čerstvě ovdověla, Hana, Evina svobodná dcera a matka Viktora, posledního z vypravěčů, sobeckého, rozmazleného a nevychovaného školáka. Dětská kniha o Snížkovi je proti tomu vyprávěna Viktorovou vrstevnicí, spolužačkou Martinou, která nalezne svého psa mrtvého a pátrá po viníkovi jeho smrti.
Obě knihy spojuje nejen čas, prostor a některé postavy, ale především charakter hlavních hrdinů. Snížek ani Viktor nerespektují pravidla. Viktor je po několikátém větším průšvihu v řadě přesunut na výchovu k babičce na vesnici, jeho matka má totiž pocit, že ho se svou benevolencí a nedůsledností sama nezvládá.
Prostřednictvím Viktora předkládá Soukupová porovnání vesnického a městského života očima rozmazleného malého kluka. Ten se nad vesnické děti povyšuje, neprojevuje zájem o jejich přátelství, neustále jim předhazuje svou nadřazenost, která vyplývá z jeho „pražáctví“ a lepších elektronických hraček.
Každá z postav sice popisuje tu samou přítomnost a tutéž situaci, kterou spolu v jednom čase a místě sdílí, přidává do ní však vlastní problém. Eva je vdova, cítí se nepotřebná, touží se o někoho starat a tím si možná dokázat, že ještě není příliš stará, není nepotřebná, ještě toho spoustu zvládne, a hlavně nechce být sama. Touží držet rodinu pohromadě, obrací se do minulosti, kterou vidí téměř jako idylickou, do minulosti, kdy rodina byla spolu a kompletní. Záleží jí na tom obstát dobře ve své roli v rodině.
Hana je třicetiletá svobodná matka, herečka, jež se nezřídka objevuje v bulváru. Zaměřuje se primárně na svou kariéru a na svůj vzhled, který je pro ni mimořádně důležitý. U ní lze pozorovat neustálý vnitřní konflikt, kdy sice touží po tom, aby byl její syn v pořádku, s ní a poslušný a přitom šťastný, nehodlá tomu však příliš obětovat, tyto myšlenky ji napadají po proflámované noci, po vypitých skleničkách vína a na cestě zpět do Prahy od syna, se slzami v očích.
Touží plnit roli svobodné matky, ale fatálně v ní selhává, a tak se raději soustředí na role divadelní. Upřednostní jako cíl uznání a slávu ve světě umění před uznáním ze strany své matky, po kterém uvnitř touží.
Viktor, nejmladší článek rodiny, představuje dětského hrdinu, s jakým jsme se u Soukupové v minulosti už setkali, zejména v povídkovém triptychu Zmizet. Je to sobecký malý tyran, který pro vlastní prospěch neváhá tropit problémy a dokáže předvést až překvapivou bezcitnost.
Na sdělení románu by se dalo nahlížet jako na komparaci tří generací v současném světě. Na komparaci té nejstarší, žijící na vesnici tradičním životem, trávící čas prací na zahradě a žijící ve skromnosti a s apelem na neplýtvání a šetrnost.
Proti ní stojí střední generace žijící bohémským životem v Praze s možnostmi dokázat cokoli. A třetí generace je ještě tvárná a tvarovat podle všeho rozhodně potřebuje.
Petra Soukupová: Nejlepší pro všechny
Host, 367 stran, 329 Kč
Celkové hodnocení 95 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: