Článek
Do hlavního sálu je vidět z ulice, takže procházející se mohou oblažovat mnohoslibnými výjevy na stěnách galerie a zároveň přemýšlet nad tím, co by mohli případně najít v dalších sálech. Lahůdky totiž číhají jinde.
Zvláště v podzemní síni si přijde na své milovník pikantních sexuálních vyobrazení.
Kája Saudek i sexuální praktiky zobrazuje akčním způsobem
Výstavu tvoří většinou exponáty, které ještě nebyly prezentovány na veřejnosti. Dvojice kurátorů Berenika Saudková a David Kalina musela mnohé z nich vypátrat u privátních sběratelů.
Jejich úsilí však přineslo výsledek. Plnoletý návštěvník (proto je název výstavy 18+) si může sám za sebe projít dějiny lidské erotiky ve všech formách a směrech.
Díla jsou řazena veskrze emotivně, cílem je co nejvíce vtáhnout pozorovatele do naznačeného děje a neunavovat ho. Dnes je totiž pornografie takřka naším denním chlebem a poslední, co by kurátoři chtěli, je nudit či sklouznout k povrchní lascivitě.
Aby tomu tak nebylo, záleží ve velké míře i na člověku, který galerii navštíví. Pokud chce proniknout k jádru věci, musí se paradoxně oprostit od primárního sexuálního rozměru a dívat se na díla jako na komiksově laděné práce. Kája Saudek totiž i sexuální praktiky zobrazuje akčním způsobem.
Předimenzovává a karikuje tvary tak, jak je u toho stylu zvykem. Obří ňadra s těžkými bradavkami a důstojné zadnice dam či naběhlé svaly jinochů jsou základními výtvarnými prostředky. I když jsou práce tematicky vyhraněné, je z nich cítit odkaz na barvotiskové šestákové dobrodružství.
Aspektem, kterým autor překonává prvoplánovost výtvarného sdělení, je specifický smysl pro nadsázku i situační humor. U některých erotických poloh se člověk spíše zasměje, než pohorší. Propletená těla aktérů připomínají zápas dvou svalnatých individuí než věrné jejich milování.
Některá témata posouvá Saudek až k politické nekorektnosti. Klasickým příkladem budiž dílo Deutsche Mädels, tedy Německé dívky. Na červeném podkladě v centru bílého kruhu jsou dvě slečny v černých punčochách propleteny všemi údy v poloze, které se slangově říká scissor sisters.
Když se na scenérii podíváme z dálky, zjeví se před očima vlajka se svastikou, kterou používalo Německo v období třetí říše. Nejde v žádném případě o latentní propagaci fašismu, spíše o jeho rafinovanou dehonestaci.
Nekorektnost a zkarikovaná nadsázka jsou podstatou komiksů. Jinak by totiž poselství jejich příběhů nemohla fungovat. Čtenář se musí na věc dívat z odstupu a překonat svou zažitou úzkoprsost. Totéž se očekává i od návštěvníka expozice, protože Kája Saudek má talent mluvit k nám specifickou výtvarnou řečí a my musíme pochopit její smysl.
Výstavu stojí za to navštívit nejen proto, abychom vzdali pomyslný hold výraznému a stále málo doceněnému kreslířovi, ale také z důvodu dostupnosti originálních kreseb.
Díla jsou totiž velmi citlivá na světlo a po skončení výstavy je nutné je opět uložit na několik let do depozitáře. Takže další podobná expozice může být otevřena za pět až deset let.