Článek
Pokud návštěvník expozice očekává klasická komiksová obrazová políčka s textovými bublinami, bude překvapen a možná i zklamán. Postmoderní svět zkrátka posunul výtvarnou vizualitu také v komiksové tvorbě.
První, co každého udeří do očí, je změna ve figurativním vyjádření. Zatímco klasické komiksy postavičky spíše zjednodušovaly a akcentovaly jejich výrazné aspekty, obě tvůrkyně naopak děj podřizují výtvarnému pojetí.
Johanna Schaibleová chápe komiks spíše jako sérii klasicky pojatých obrazů. Její barvy a mírně rozmazané figury připomínají fauvistické postupy. Tam, kde redukuje použité barvy pouze na černou a bílou, napadne nás, že podobnou cestou jde v Čechách Jaromír 99. Schaibleová je však více náznaková a veškeré tvary oholila až s kubistickou manýrou na samotnou tvarovou podstatu.
Dominique Gobletová je obvyklému komiksovému pojetí blíže.
Gobletová je obvyklému komiksovému pojetí blíže. Přesto ráda experimentuje s výrazem a působí velmi syrově. Někdy až brutálně. Nescházejí u ní ani sexuální témata, násilí či určitý mystický rozměr. Často volí agresivní a jedovaté barvy nebo i potemnělé odstíny. Celkově její tvorba působí hodně surreálně a zároveň i depresivně. Obrázky nás však svou rozčilující tematikou neustále nutí k jitření vlastní fantazie a k domýšlení příběhů až do definitivního konce.
A o to právě v moderním komiksu jde především. Svou výtvarnou a někdy i dějovou nejednoznačností a symbolikou zapojuje čtenáře mnohem více do hry než dříve. V některých momentech se dokonce můžeme stylizovat i do samotných figur. Díky takovému pojetí je tedy možné proniknout do jakési virtuální reality a přestat být jen pasivním příjemcem cizí vůle.
| Komiksfest 2014 |
|---|
| Galerie Novoměstská radnice, Praha, do 11. listopadu |